Tichá domácnostRomeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešlaZ jeřabin
PIANISTA - TV TIP - Hudebník, který přežil holocaustCo mě v lednu zaujalo na NetflixuKnižní ledenDívenka na trampolíně si zaskáče ve Švandově divadleFilmová Zlatovláska podle Karla Jaromíra ErbenaKVÍZ: Kolik toho víte o graffiti a street artu?Obchod, nad kterým se dnes uculují žáčci ve školeOdhalení nových snímků – Barrandov studioPo stopách židovské obce v Plzni IV: Když se život stane vězenímPo krvavých stopách berlínské zdi Malá inventura nezávislého divadlaRóisín Murphy přijede na festival v Brně
„… už ráno začal …,“ zpívá Michal Prokop v písničce Yesterday s lehkou nostalgií, zemitě řekneme spíš s kocovinkou kluků středního věku, vzpomínajících na časy někde na koleji. Scénárista a režisér Patrik Hartl má o večírku jiné představy. Dost dlouho dýchal ozón známé pařížské řeky a vstřebával „cvrkot“ francouzské metropole, aby v něm uzrála touha o tom psát. S radostí, kterou tam zažíval, bez ostychu k velkým dějinám, jež tudy kráčely.
Každý správný večírek se musí rychle zbavit "kyselých ksichtů“. Patrik Hartl šel ještě dál. Žádné takové si ke spolupráci nepozval. Trojice protagonistů, Stanislav Zindulka, Romana Sittová a Martin Hofmann s gustem uchopila nabízenou revue, etablovala se v ní v komediální podobě a s nadhledem prodavače inteligentního humoru vtáhla diváky do hry. Divadlo Viola je předurčeno takovým hrám. Vnímat každé zdvižené obočí Stanislava Zindulky, šibalskou mimiku Romany Sittové a chlapácky znuděné ufrknutí Martina Hofmanna patří k přednostem této komorní scény. A ještě jedno Viola nabízí plnou náručí. Herci si mohou dovolit daleko větší dynamiku ve svém přednesu než na klasické scéně. Prostě, zde hraje i hercův nádech.
Na scéně pochodují a jsou s úsměvem glosovány klíčové okamžiky města od dob rozblácených a zapáchajících uliček až po stavbu Eiffelovy věže. Herci se na pár momentů s radostí stávají známými představiteli té které doby a sekunduje jim velká nástěnná veduta města a graficky vypodobněné klíčové stavby i prostory věčně frivolní milenky, jak asi Paříž vnímáme všichni. „Zloprcek“ Napoleon v podání Stanislava Zindulky je roztomilý, už jen pro tu okolnost, že frekvence cest ze soklu do fundusu a zpět je i na sochu značná, ale dá se moc hezky prodat. Martin Hofmann si poradí s akordeonem, i když tvrdí o svém muzicírování opak. Průpovídky směrem ke kolegyni jiskří a sama Romana Sittová exceluje na pódiu po celou dobu trvání hry a jako představitelce všech možných pařížských dam a dámiček jí to sluší a očividně těší. Hra nepotřebuje množství rekvizit, ale ty, co tam své místo mají, jsou využity maximálně a vtipně. Použité písně jsou předneseny v líbivé francouzštině nebo adekvátně přebásněny do češtiny. Z textařů zaperlí Jiří Dědeček a hudební prvky do publika pumpuje herecká trojice s espritem pařížských bonvivánů, tedy s chutí. Sympatický "textový fundament" dává prostor k inprovizační nadstavbě.
Hru Patrika Hartla Večírek na Seině uvedlo Divadlo Viola dne 14. dubna 2009. Prémiéra se odehrála 3.3.2005 tamtéž. Zábava i poučení, fakta s tvůrčí invencí. Nedělám to často, ale vřele doporučuji.
Zdroj fotografií www.divadloviola.cz
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.