Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 19.2.2025, svátek má Patrik 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu

12.05.2009   Jaromír Komorous   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Tak už jsem tady s tím vápnem, pane WerichuTato slavná replika z rozhovorů filozofujícího velikána českého divadelnictví a vůbec kultury Jana Wericha na straně jedné a výsostného glosátora, scénáristy a autora této knihy Vladimíra &Skutiny na straně druhé vlastně naživo nikdy nepadla. A přesto o ní víme. Kniha s tímto titulem ležela dlouho ve stole autora . S vydáním přichází nakladatelství XYZ.

Kniha se objevuje na pultech zhruba 40 let po elektrizujících setkáních obou pánů, kdy se rodily myšlenky, jež potom měly své místo v televizní relaci „Co tomu říkáte, pane Werichu?“, pokud si pamatuji, velmi sledované, protože měla nevídaně jednotné publikum. Sám Werich říká, že stejnou jednotu cítil v roce 1938. Nezažil jsem ji. Tu z roku 1968 ano.

„Každý máme ajnclík ve své duši. Každý z nás. Cloumáme mřížemi a klecí toho svého ajnclíku, chceme se dostat ven a nejde to. Člověku je z toho nějak divně u žaludku,“ říká pan Jan Werich panu &Skutinovi na Matějské pouti u klecových houpaček na jaře roku 1968. Dnes píšeme rok 2009. Houpačky ustoupily modernějším atrakcím. Co se týká ajnclíků v našich duších si tím ústupem zdaleka jistý nejsem. Nehledě k tomu, že alespoň zdánlivá jednota národa je vzdálenou chimérou. A, bohužel, nejsem schopen říct, zda se z toho radovat či ne. Jak kdy, mi z toho vychází. 

Ani jeden z protagonistů při setkáních nefabuluje. Werich se často vrací do svých klukovských let a vzpomínek s tou dobou spjatých, &Skutina do nich vstupuje na úrovni svého tehdejšího věku a přesto si v nich společně vyloženě lebedí. Jestli ono to souznění nevycházelo z toho, že osobní komunikace stála na výsluní lidského kontaktu obecně a lidé trošku přemýšlející se jí zabývali určitě víc, než dnešní populace, zahlcena technickými výdobytky, žel velmi osobního použití. Slogan „jsme s vámi – buďte s námi“ je logicky zapomenut a do komunikací na všech úrovních proniká neurvalost, vycházející z hrubé neznalosti protějšku a hlavně z neochoty se s ní vůbec seznamovat. V současné rychlosti života to asi ani stíhat nelze. Ohlédnutí do let šedesátých může tak paradoxně přivítat především generace, jež tuhle dobu nikdy nezažila, ale měla by o ní sakra vědět.

Kniha graduje korespondencí mezi oběma kulturními veličinami tehdejších let. Charakteristicky. „Protože bych rád v téhle zemi zemřel, naložte s tím, jak uznáte za vhodné, ale až já tady nebudu,“ loučí se Werich se svým debatérem. „Možná, že ještě někdy řeknu: Á, pan &Skutina! Pan &Skutina je tady s tím vápnem … Ale teď ne. Teď se nevracejte! Byl byste sebevrah,“ píše Werich &Skutinovi do jugoslávské Portorože v dubnu 1969. Stalo se. Kniha vyšla až v roce 1990, tedy opravdu po smrti pana Jana Wericha. Ale s prodlením 10 let. Tohoto vydání se nedožil ani autor. Zemřel roku 1995. Dle mého názoru se stali pionýry dnešních „talkshow“. Otázkou zůstává, zda by je to těšilo.

Vladimír &Skutina: Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu!
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2009
Obálka
www.xyz-knihy.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Strejda Roman - 12.5.2009 - 20:37

VYDAVATELÉ - PROBERTE SE !!!
JSEM "UNESEN" VAŠÍM SDĚLENÍM, ŽE KNIHA VYŠLA AŽ V ROCE 1990, RESP. NYNÍ.NECHCETE NÁM VNUTIT, ŽE JEN VAŠÍM PŘIČINĚNÍM, ŽE NE ?!
JIŽ V ROCE 1980 (??) BYLA - A ČESKY - VYDÁNA VE ŠVÝCARSKU, TUŠÍM VE VYDAVATELSTVÍ AZ-ZÜRICH VČETNĚ ILUSTRACÍ FENOMENÁLNÍHO KRISTOFORIHO. MÁM TU VELIKOU ČEST JEDEN VÝTISK Z TOHOTO VYDÁNÍ VLASTNIT .BOHUŽEL MI KNIHVAZAČI POTÉ, CO JSEM KNIHU ZAPŮJČOVAL A TZV.PŘÁTELÉ (HLAVNĚ DR. VLADIMÍR H.)MI JI TAK OPOTŘEBOVALI A VRÁTILI PONIČENOU TAK, ŽE DE FACTO ZMIZEL PŘEBAL, PRVNÍ A POSLEDNÍ STRÁNKA S TIRÁŽÍ DATA A VYDAVATELE, ZNOVU SVÁZALI TAK, ŽE TYTO ÚDAJE UŽ NEBYLY K NALEZENÍ . TAKŽE JÁ - ABSOLUTNÍ PŘIZNIVEC A PAMĚTNÍK JANA WERICHA - NECHÁPU, PROČ TADY NEUVÁDÍTE VĚCI NA PRAVOU MÍRU A HOLEDBÁTE SE VYDÁNÍM TOHOTO FENOMENÁLNÍHO DÍLKA. ŽÁDÁM VÁS JEDNOZNAČNĚ O UPŘESNĚNÍ, JAK VŠE BYLO. DĚKUJI VÁM !


Od: Jaromír Komorous - 13.5.2009 - 9:56

Máte určitě pravdu. Curyšské nakladatelství uvádí všude rok vydání 1981. Jistě jste stačil zaznamenat, že nejsme nakladatelství, ani vydavatelství. A snažíme se jen upozornit na knihy, vydávané nakladatelskými domy skutečnými a to aktuálně. Takže zde reaguji na současné vydání již zmíněným nakladatelstvím XYZ. Jde nám o výtisky, realizované na území republiky a proto zmínka o vydání z roku 1990. Tuším, že z nakladatelství Rozmluvy. Nicméně, správně tedy inkriminovaná věta má mít následující znění: „Kniha vyšla v Čechách až v roce 1990 …“ Tím odkladem naznačuji, jaká tady vládla atmosféra. Nic vám tedy nechci namlouvat a o nějakém přičinění nemůže být ani řeč. Chápu vaše rozčilení nad zdevastovaným a dnes už i sběratelsky zajímavým výtiskem. Jó, knihy. Půjčovat je občas bolí. Ale, alespoň se vám vrátila. To já jsem někdy takové štěstí neměl.


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0492 s