Vlastimil Ježek jakožto autor knihy a bývalý ředitel Národní knihovny popisuje situaci tak, jak se odehrála bez přikrášlení i s přiznáním vlastních chyb, byly –li nějaké. Jeho snaze se nedá mnoho upřít. Na rozdíl od našich státníků, kteří slíbili hory doly a během několika vteřin stihli obrátit a to s vážnou tváří.

Příběh se vine od ředitelování Ježka, který již tehdy upozorňoval na špatný stav knihovny, stejně tak jako na chybějící prostor. Za snahu bylo mu věnováno odvolání z funkce a kolotoč začal na novo. Účel byl zřejmě splněn. Tahanice se opět protahovaly. Důvody byly všelijaké. Včetně toho nejzprofanovanějšího. Tedy že budova bude čnít nad celou Prahou a hyzdit tak její panorama.

V komisi, která vybírala nejlepší návrh , však seděla zástupkyně UNESCa…a co víc, při počítačovém zasazení budovy do panoramatu vlastně pověstné oko pomalu ani nespatříme.

Kniha celkově upoutá nejen svým tématem, které je stále živé ale vzbudí i tisíce otázek nad tím, co je v českém státě možné a ještě ke všemu bez ostudy a s vážnou tváří. Dále nabízí bohatý obrazový materiál  (včetně ostatních architektonických návrhů na stavbu nové Národní knihovny) a aby čtenář neměl pocit podsouvání faktů, může zde nalézt emailovou i sms korespondenci stejně tak jako výtažky ze smluv a korespondenci obyčejnou.

Pokud chcete nahlédnout do této rouškou pokryté problematiky jinak, než přes média operujícími s kousky informací a zvláště ta bulvární, která z kousku udělají informace dvě, knihu doporučuji. Za vše nejlépe promluví ukázka.

Veřejného vyhlášení výsledků soutěže se 2. března 2007 zúčastnila téměř celá porota, desítky českých i zahraničních novinářů a řada tuzemských osobností včetně nového ministra kultury Václava Jehličky. Jednomyslnému (!) rozhodnutí poroty o vítězství ateliéru Future Systems, pro jehož Oko nad Prahou hlasoval i Jan Kněžínek, zastupující v porotě hlavní město, předcházelo ovšem druhé hodnotící kolo, které bylo na pražském Žofíně zahájeno 28. února.

Na rozdíl od předešlého kola strávili porotci většinu času diskusemi nad pracemi osmi finalistů. Činnost poroty se znovu pokusil narušit architekt Václav Králíček, který – a znovu bez jakéhokoli mandátu – porotce přesvědčoval, aby neudělovali první cenu, což ale porotci i Wolf Tochtermann, dozírající na soutěž z pověření UIA, rázně odmítli.

V rámci diskuse se mimochodem znovu mluvilo o tom, že návrh č. 161, projekt českého ateliéru H&SH architekti, je příliš inspirovaný chicagskou obří plastikou Cloud Gate, pozornost tomuto argumentu ale nikdo moc nevěnoval. Možná i proto, že projekt vzhledem k zajímavě řešené organizaci knihovny v budově důrazně podporovala kolegyně Stoklasová a tudíž i já. Stejně důrazně před ním však varoval porotce McLaughlin, environmentální specialista. Podle něj by se taková budova chovala energeticky velmi náročně a zajistit požadované klima v depozitářích by pravděpodobně vůbec nebylo možné.

Autoři Kapky rtuti II, ateliér H&SH architekti, získali nakonec skvělé třetí místo. Po ukončení soutěže však patřili k jejím nejhlasitějším kritikům a požadovali dodatečné vyloučení návrhu ateliéru Future Systems – kvůli porušení jednoho z „must be“ v zadávací dokumentaci, totiž požadavku umístit jádro konzervačního fondu knihovny do nadzemní části. Pokud by ze soutěže musely být skutečně vyřazeny všechny návrhy, které stoprocentně nesplňovaly ona nešťastná „must be“, zbyla by porotě sotva polovina doručených architektonických návrhů. Mezi těmi, které by musely soutěž opustit, by pro porušení jiného „must be“ byl i ateliér H&SH architekti...

„Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla,“ prohlásil zarputilý odpůrce aktivistů všeho druhu Václav Klaus na návštěvě Prahy 9 – Vysočan ve čtvrtek 3. května 2007. Bylo to v době, když už se diskuse o budově pomalu zklidňovaly, většině odborné veřejnosti se projekt líbil a proti se nestavěl dokonce ani konzervativní Klub za starou Prahu.

Prezident mluvil barvitě. Zaujal mě jeho slib, že se klidně přiváže i k bagru, což by jistě bylo připoutání důkladné, jelikož bagr je stroj natolik těžký, že by s ním nehnul snad ani Arnold Schwarzenegger. Václav Klaus později řekl, že to vlastně pronesl jen tak mimochodem a že se jeho slov nečekaně chytila média. Nevím, jestli to tak bylo, doufám, že prezident „jen tak mimochodem“ nikdy nic nedělá a že má myšlenky pečlivě srovnané. Kaplického projekt už totiž vydatně urážel při dubnové návštěvě Hradce Králové, jenže východočeské novináře zajímalo spíš globální oteplování a knihovně nevěnovali pozornost. Musela se tedy najít další příležitost, nyní už mediálně podchycená mnohem lépe...

^{Vlastimil Ježek: Střepiny chobotnice aneb národ sobě
Vydalo nakladatelství Daranus v roce 2009
obálka www.daranus.cz}