Slovenský herec se narodil 27. 5. 1924 v Hronci u Bánské Bystrice. I když jeho studijní cesty zpočátku nesměřovaly k herectví a Chudík v dětství snil spíše o kariéře strojvůdce, tak divadelní umění protkalo jeho život velmi brzy.

Již v raném věku okusil amatérské hraní. Když nastoupil na gymnázium v Kremnici, tak se věnoval recitaci a po studiu filosofické fakulty v Bratislavě (kde studoval literaturu, ke které ho vedl jeho velmi sečtělý otec) navštěvuje dramatiku na Státní konzervatoři v Bratislavě. To už ale za hereckého běhu, protože po ukončení fakulty, v roce 1944, nastupuje do činohry slovenského Národního divadla, kde v podstatě působil celý svůj herecký život. Zde nejen díky svému intelektuálnímu zjevu, ale i uměleckému projevu ztvárnil řadu charakterních rolí v představeních jako např. Macbeth nebo Borkman.

Zároveň se Chudíkovi otevírá cesta k televizním inscenacím, filmům a seriálům. Dokonce můžeme říci, že herec stál u zrodu slovenské audiovizuální éry, protože začíná v době, kdy se zahajuje televizní vysílání a objevuje se i v prvním slovenském hraném filmu Varúj...! (1946). Po něm následují snímky Bílá tma (1948), Lazy sa pohli (1952), Vlčie diery (1948), Kapitán Dabač (1959), detektivky Vrah zo záhrobia (1966), Volánie démonov (1967) či válečný Černý prapor (1958), které z Chudíka dělají herce první velikosti. Zároveň také přednáší na slovenské Vysoké škole múzických umění a za pedagogickou činnost získává docenturu.

Dobře nastartovaná kariéra se ale přetne v roce 1968. Herec emigruje do Vídně, kde se sice dobře uchytí v tamním divadle, ale rodinné důvody ho navrátí zpět do vlasti, kde má už vroubek. Hraje ale dál, a tak se objevuje třeba ve Vávrových válečných filmech Sokolovo (1973) a Osvobození Prahy (1974). V této době ale zažívá osobní krizi a po fyzické stránce na tom také není zrovna nejlépe. Ovšem přijde nabídka na roli primáře Karla Sovy staršího v Dietlově seriálu Nemocnice na kraji města.

Ač tuto postavu měl hrát a dokonce většina scén už byla natočena s Karlem Högerem, tak kvůli náhlému úmrtí českého herce hledal štáb náhradu. Nakonec padla volba na Ladislava Chudíka, který si zpočátku nebyl vůbec jistý, jestli to své nelehké situaci zvládne, ale právě tato nová úloha pomohla Chudíkovi překlenout těžké životní období. Nakonec se primář Sova stal Chudíkovým jakýmsi alter ego a archetypem vynikajícího doktora.

V osmdesátých letech se Chudík znovu setkává s režisérem Vávrou a natáčí historické drama Putování Jana Amose (1983), objeví se ve Velké filmové loupeži (1986) nebo ve snímku Henrich IV. (1987).

Po revoluci pak okusil i politickou roli, kdy se zhruba na jeden rok stal ministrem kultury. Herecké prostředí mu ale chybí, a tak se vrhne znovu na natáčení. Vrací se do lékařského prostředí v dramatu Nevena Orhela Rozruch na onkológii, hraje v Čierne ovci (1991), v českém filmu Všichni moji blízcí (1996) a vrací se do dalších dvou řad Nemocnice na kraji města.

Chudík během života získal také mnohá ocenění, jako zasloužilý umělec (1965), národní umělec (1982) a v roce 1999 získal cenu Jozefa Kronera za celoživotní dílo.

Zdroje: Osobnosti.sk
CSFD.cz

Foto: CSFD.cz
pravda.sk



Ladislav Chudík se stále účastní veřejného života. Zde jako manekýn na přehlídce.