Premiéra v Lidicích se konala 16.března 2009. Repríza v Ležákách 20.března 2009. Ne náhodou. Humánní poselství Jaroslava Seiferta je zřejmé a Lidice se na něm podílejí. Nejbližší představení na které vás můžeme pozvat se koná 15.6. Pokud se pro něj nerozhodnete ani po následujících řádcích či dáváte přednost názoru před objektivními řádky, ke shlédnutí nabízíme recenzi Jaromíra Komorouse k přečtení zde:
http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=9041OSOBNÍ VYZNÁNÍ INTERPRETÚ SEIFERTOVI: Taťjana Medvecká: „
S verši Jaroslava Seiferta se potkávám od dětství — zkrátka je to láska na celý život.“ Jiří Dvořák: „
S verši Jaroslava Seiferta se můžete podívat do svého dětství i do své budoucnosti. Takže se vlastně potkáváte sám se sebou. Odvážné? ANO.“ O PROJEKTU: PhDr. Miluše Viklická, ředitelka Divadla Viola: „
Všechny krásy světa je inscenace z úchvatné knihy vzpomínek Jaroslava Seiferta a autorovy poezie, kterou milujeme a obdivujeme především kvůli mimořádně krásné češtině. Je to vyznání lásky k poezii a zároveň pocta prvnímu českému nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Představení vzniklo ve spolupráci s Památníkem Lidice, kde Viola pravidelně hostuje se svými inscenacemi. Všechny krásy světa jsou však výjimečné v tom, že jde o první samostatnou premiéru v Lidicích."
JUDr. Milouš Červencl, ředitel Pámátníku Lidice: „
S Divadlem Viola a paní ředitelkou Viklickou spolupracujeme již zhruba čtyři sezony. Je to skvělá spolupráce, která položila základ našich doprovodných kulturních akcí v Památníku Lidice a Ležáky. Z Violy k nám pravidelně jezdí všechna představení, která se vejdou do prostoru naší Lidické galerie. V minulosti tak naši diváci s velkým zájmem shlédli například Máj, Adresát neznámý, Gin game, Normální okruh, Noc po rozvodu ad. O premiéru nové inscenace Všechny krásy světa byl velký zájem jak v Lidicích tak i v Ležákách, na obou místech bylo vyprodáno a diváci byli nadšení. Těšíme se proto na další reprízy a hostování.“
O AUTOROVI:
Život už mě dávno naučil,
že hudba a poezie
jsou na světě to nejkrásnější,
co nám život může dát.
Kromě lásky ovšem.
(J.Seifert, Býti básníkem)
Jaroslav Seifert (23. září 1901, Praha – 10. ledna 1986, Praha) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Spoluzakladatel poetismu. Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984), národní umělec.
Studoval na několika gymnasiích, studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin. V této době Seifert trávil mnoho času po pražských pivnicích, kde skládal básně za pivo.
Jeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1921, v tomto roce též vstoupil do Komunistické strany Československa. Ve 20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy.
V březnu 1929 byl, spolu se šesti dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti bolševizaci v novém vedení Komunistické strany Československa.
V roce 1949 Seifert zanechal žurnalismu a začal se věnovat výhradně literatuře. Jeho poezie byla poctěna významnými státními cenami v letech 1936, 1955 a 1968. V roce 1967 byl jmenován národním umělcem. V letech 1968–1970 byl předsedou Československého svazu spisovatelů. V prosinci 1976 patřil mezi první signatáře Charty 77. Za své aktivní vystupování byl v období tzv. normalizace nucen odejít do ústraní. V tomto období byl stále více orientován na český disent, jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu.V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Pracoval jako redaktor mnoha novin a časopisů Rudé právo, Rovnost, Sršatec, Reflektor. Seifert také působil jako zaměstnanec Lidového domu.
Seifert se podílel na vzniku a činnosti skupiny Devětsil, společně s Karlem Teigem redigoval Revoluční sborník Devětsilu a mezinárodní revue Disk.
Po roce 1945 vedl literární časopis Kytice a redigoval básnickou edici Klín (nakladatelství Práce). Básně tiskl (od roku 1920) především v Právu lidu, Kmeni a Červnu.
Seifertova více než šedesátiletá básnická tvorba převážně společenské a milostné lyriky vedla od proletářské poezie a poetismu k osobité melodické poezii, oslavující a hájící život (Město v slzách /1921/, Samá láska /1923/, Na vlnách TSF /1925/, Slavík zpívá špatně /1926/, Poštovní holub /1929/, Jablko z klína /1933/, Ruce Venušiny /1936/, Jaro, sbohem /1937/, Zpíváno do rotačky /1936/, Osm dní /1937/; Zhasněte světla /1938/, Světlem oděná /1940/, Vějíř Boženy Němcové /1940/, Kamenný most /1944/, Přilba hlíny /1945/, Suknice andělů /1947/, Dokud nám neprší na rakev /1947/, Mozart v Praze /1948/, &Sel malíř chudě do světa /1949/, Píseň o Viktorce /1950/, Maminka /1954/, Chlapec a hvězdy /1956/, Koncert na ostrově /1965/, Odlévání zvonů /1967/, Halleyova kometa /1967/, Zpěvy o Praze /1968/, Deštník z Piccadilly /1979/, Morový sloup /1973/) a další.
Básnické dílo doplňují překlady. Pozoruhodná je vzpomínková kniha Všecky krásy světa (Toronto 1981, Praha: s cenzurními zásahy 1982, pak 1985 a kompletně až 1993). Jako v poezii i v těchto prózách uvažuje o umění, lásce, životě a smrti a projevuje hluboký cit a pochopení pro všecky krásy světa.
(wikipedie)
Zdroj: TZ Divadla Viola, bližší info také na www.divadloviola.cz