Byl pozdní večer, první máj, hrdliččin zval ku lásce hlas
02.06.2009
Jaromír Komorous
Divadlo
A my všichni školáci jsme v tu ránu doma. Vím o třech českých básnících, jejichž verše znárodněly. Jaroslava Seiferta, Karla Jaromíra Erbena a Karla Hynka Máchy. Z těch posledně jmenovaného, z jeho lyrickoepické velebásně Máj, vzniklo představení divadla Viola. V něm jedinečná Barbora Hrzánová. V jejím případě už samozřejmý přívlastek.
Že jsem měl přijít před měsícem? Neměl. Zážitku se mi dostalo až na sklonku té zázračné doby, kdy z člověka padají okoralé šupiny a napadají ho věci netušené.
Nádherné představení jednoho herce, vlastně herečky. Barbora Hrzánová se asi narodila pro sólové projekty, i když ona sama s tím souhlasit nebude. Její velkolepé herectví vypuklo naplno v divadelním kusu Hrdý Budžes. Mohli jsme ji vidět v seriálu „Nemocnice na kraji města“, kde byla ovšem poloviční.V Máji od začátku prostřela široký prodejní pult, na který vyložila všechny polohy svého širokého umění. Odtajnila i zasuté šuplíčky svého hlasového fondu a připravila celou kolekci gest. Všechno přetavila do strhujícího ohňostroje slov, oslavujícího všem známou poezii omračujícím způsobem. Viděli jsme ji v rolích, jejichž osud stál přece jen o schod níž, než osud celého dílka. Ale to není případ této inscenace. Zde se na vyváženost celého projektu ohlížet nemusí. Je to jen její. Mám ji v kategorii silných individualit dávno. Nakonec, jen taková osobnost si troufne na celý Máj a nadchnout přítomné publikum.
Výjimečnou melodičnost textu umocnilo samotné režijní zpracování
Miloše Horanského. V prologu
„Čechové jsou národ dobrý“ zvolila Barbora Hrzánová jakousi
referenční dikci a uvedla diváka do děje velice přívětivě, skoro za ruku. Výše zmíněnou vlastnost textu podtrhl
Emil Viklický svým hudebním zpracováním a neomylným citem pro výběr regionálních hudebních motivů, když tuhle platformu uplatňuje ve své scénické i koncertní tvorbě dlouho. Jevištní zpracování protagonistky přichází už jaksi samosebou, s potvrzením tušení, že fragmenty Máje musí jít zazpívat.
Nevídaná komediálnost a smysl pro dramatické obrazy textu jsou ohromnou devizou hlavní a jediné osoby na jevišti. Až hlasitý smích a tajné vzdechy do kapesníčků provázejí tuhle exhibici Barbory Hrzánové. Kdo to může říct?
Pro niterné pochopení textu, pro jeho zpřístupnění široké divácké obci, dělá Barbora Hrzánová svou recitací daleko víc než dlouholeté školní omílání tématu. Inscenace svádí k televiznímu uvedení (pokud se tak již nestalo).
Pak bych vyžadoval povinnou účast.
K.H. Máchovi se podařila oslavná báseň už v momentě, kdy si jí teprve
sumíroval v hlavě.
Skutečná óda na jaro, lásku i smrt. Troufám si říct, že na jevišti Violy ji můžeme vidět a slyšet v současném bezkonkurenčním provedení. O to přitažlivějším, že ryze z domácích zdrojů. V této sezóně bohužel šanci na shlédnutí již nemáte. Ale po prázdninách neváhejte.
Scénář a režie: Miloš Horanský
Hudba: Emil Viklický
Scéna: Ivo Žídek
Kostýmy: Ivana Brádková
Karel Hynek Mácha: Máj
Uvedlo divadlo Viola 25.5. 2009 v provedení Barbory Hrzánové
fotografie www.divadloviola.cz 