Slovo a jeho význam na periférii zájmu
03.06.2009
Jaromír Komorous
Společnost
Řekněme si to naplno. Tohle nevyšlo. Slovo „rezervace“ působilo na autory jako nákaza leprou a oni si je chytře nepustili ani přes práh, natož do klávesnice. Anketa s tím spojená je na tom nemlich tak. Až daleko v historii naší kratochvíle byste našli měsíc, kdy vás to bavilo ještě méně. Skoro se mi chce věřit, že za tím stojí Bin Ládin. Ale ne! K tomu se hlásím já.
Juristika v naší zemi na tento stav pamatuje záhadným, ale o to víc směšným termínem „množství menší než malé“. Já vím, z anketních odpovědí jointa neubalíte, ale o to nejde. Použijme silně alibistické heslo, o kterém jsem si myslel, že nemůže mít uplatnění: Když nejde o život, nejde o nic. Mezi námi, obyvatelé těch rezervací mají určitě odlišný názor.
18,5% z vás má představu o životě indiánů či dokonce zkušenost s jejich chováním. Uprostřed indiánské vesnice či v městském slumu postavíte stativ, nasadíte přístroj nejlépe s širokoúhlým objektivem a důvěrně zabubláte
uáuá s dlaní před ústy,
Pokajmůů! Vždyť víte. Z doupat (kde se vzal, tu se zval) vyleze houf malých capartů a nastaví své
ksichtíky napospas objektivu.
Sýr! Nutno říct, že jednou rukou se roztomile drbou ve vlasech a druhou nezapomenou natáhnout pro
bakšiš. Nejspíš ho odevzdají náčelníkovi. Rodový zvyk.
Celá čtvrtina z vás a ještě kousek, 25,5%, má romantické představy o obsahu toho téměř zapovězeného slůvka. Klopýtat přes kořeny, prodírat se všeobjímajícím houštím, v momentě náhle se objeveného prostoru se zhoupnout na liáně. Ale ouvej! Na Boubíně nevisí. Ale podcházet kořeny se dovoluje. Pravda, pocit letícího Tarzana to nenahradí. On by vám možná záviděl gauč. Ale to má s tím číslem pramálo společného, tuším.
22,0% se v rezervacích cítí svázána, perzekuována, omezována ve svém pohybu. Vida, 20 let svobody přináší své plody. V tomto ohledu jsem pokornější. Když zajedu na Chebsko do nejtajemnější naší rezervace SOOS, rád budu cupitat po dřevěné lávce. Toto omezení vnímám raději, než bez něj
zahučet v bezedné kaši. Jinak to cítím stejně. Vybudovaná averze vůči všudepřítomným zákazům! Neustále se
ošíváme.
Ale vypadáme jak šlapací autíčka na závodním okruhu. My uprostřed světa.
34% z vás to má všechno v paži. Řídí se heslem:
Nejen láska prochází žaludkem. Mobil plný čísel všech možných i nemožných restaurací. Vášeň, která přehluší i skutečnost, že v době postupující hospodářské krize dojde i na tu hospodskou a všude je většinou místa přímo pro regiment. Ale rezervace místa u stolu sebevědomí nenahradí, pokud mi rozumíte.
Vraťme se ještě k přírodním rezervacím. Touha poznat jich maximum se, bohužel, neprodává. Tak, že bychom nad tím zlomili onen pověstný kříž?
Zdroj obrázku www.obrazek.rkc-lbc.cz