To, co už v Teplicích nikdy neuvidíte, ukazuje kniha z edice Zmizelé Čechy s prostým názvem Teplice. Autorská dvojice historiků Květoslava Kocourková a Karel Vilím představuje „ velmi dramatickou historii tohoto severočeského města, jež se ve 20. století proměnilo z vyhledávaného lázeňského letoviska v průmyslové město. Málokteré z českých měst bylo tak nenávratně zničeno necitlivými urbanistickými zásahy jako právě Teplice.“

Z knížky dýchá atmosféra nenávratně zmizelého. Je doplněná obsáhlou historickou studií, která čtenáře seznámí s historií města. Ta se začala psát, když nepočítáme pravěké osídlení podkrušnohorské kotliny, asi v polovině 12. století, kdy tu královna Judita založila ženský benediktinský klášter. Zde pak strávila svá vdovská léta a našla i místo posledního odpočinku.

Přesto si město uchovalo určitý rys, který i dnes oslovuje turisty! Architektura minulosti umí promluvit k dnešnímu návštěvníkovi hodně srozumitelně

                     
               <sub>Výklenek s keramickým reliéfem prasečí hlavy, ze které teče teplá voda Pravřídla. 
   Podle legendy ho objevil v r. 762 pasáček vepřů Kolostůj, když se mu v něm opařilo prasátko

                               
Děkanský kostel sv. Jana Křtitele byl postaven v letech 1585-94, později barokně přestavěn. Pod kostelem se nachází hrobky dvou šlechtických rodů – držitelů Teplic: Vchynských a Clary-Aldringenů.

                    
 Zámecký protestantský kostel Povýšení sv. Kříže byl přistavěn k zámku v l. 1549-68 Volfem z Vřesovic
   v pozdně gotickém slohu. Pod kostelem se nachází hrobka Vřesovců. Na konci 17. století získal kostel
            novou podobu ve stylu romantické gotiky. V klasicistním zámku Regionální muzeum

                            
      Zámecké náměstí, poslední historicky zachované teplické náměstí. Jeho krásu podtrhuje množství
památek a historických budov: děkanský a zámecký kostel, klasicistní budova zámku, výstavné měšťanské
   domy, barokní budova fary-děkanství, morový sloup Nejsvětější Trojice – vynikající dílo českého
                                                       barokního sochaře M. B. Brauna.

                  
      Lázeňský sad, původně zahrada, sloužila pro odpočinek hostů a i dnes je vítanou relaxační oázou.

                  

   Zámecká zahrada je součástí zámeckého areálu od dob renesance. Svůj vzhled změnila naposledy na  
 přelomu 18. a 19. století, kdy se z přísně geometrické francouzské zahrady stala parkem anglického typu
                                             s množstvím drobných staveb. 

                              
             Opravené fasády domů, které již také něco pamatují, se snaží zlepšit mínění o Teplicích

                                     
                  Pobyt významných osob v lázních připomínají sochy, busty a pamětní desky</sub>


Květoslava Kocourková, Karel Vilím: Teplice
Vydalo Nakladatelství Paseka
Foto: www.paseka.cz a archiv au v roce 2009orky