Scénické ztvárnění dopisu Havla Husákovi
09.06.2009
Lucie Hajduková
Divadlo
Zdá se nemožné či bilancující na hraně absurdity, která se však s postupujícím časem vzdaluje a skrývá pod obzorem diváka. Ten pak sleduje strhující podívanou s dvěma hlavními protagonisty (ztvárňujícími larvovité postavy)Pavla Gajdoše a Jana Grundmana, začínající na samotném počátku lidstva.
Ten mizí a divákovi jsou nastíněny problémy minulosti, přítomnosti a budoucnosti. A jimi stále také zůstanou. Pečlivě znázorněny na různých scénkách a v rozmanitých prostředích, zejména od kulatého řemesla, které ve spojení s tematikou až děsí. Aby byl celkový pocit z inscenace umocněn, protagonisté se
dorozumívají pouze skřeky, pohyby, gesty či mimikou a jednoho jediného slova Voilá.
Znázorněni jako podřízení, nemohoucí a slabí a přesto slepě konající zvůli. K dokreslení a celistvosti během inscenace po částech čteme dopis Havla Husákovi promítaný na plátno. Rychle se střídající se scénickým tancem.
Pokud oficiální informace k inscenaci znějí volné zpracování tematiky pak jsou na svém místě. Z oněch informací si jich pár vypůjčím:
Inscenace volně inspirovaná slavným dopisem disidenta Havla tehdejšímu komunistickému prezidentovi Gustávu Husákovi vyvolává atmosféru 70. let. Jen pohybem, téměř beze slov se nastiňují témata strachu, lhostejnosti, sobectví, pokrytectví, ponížení a manipulace. Nevšední divadlo, které strhává svou energií a palčivou, stále platnou Havlovou otázkou: „K jak hluboké zítřejší duchovní a mravní impotenci národa povede dnešní kastrace jeho kultury?“ V režii Jiřího Honzírka se v náročných pohybových kreacích představují talentovaní herci Pavel Gajdoš a Jan Grundman.Jak již bylo řečeno v inscenaci se nemluví a vše je znázorněno pohybem, mimikou a gesty. Možná o to víc inscenace nekompromisně útočí na smysly diváka, které jsou nakonec zahlceny pocity děsu, morbidity i úzkosti.
Celkové vyznění burcuje k určitému postoji k situaci a nabádá diváka o úvaze nad přítomnosti a zavržení pasivity. Dobrou reklamou pro poslání hry se stalo i její samotné zpracování, které se rozhodně neřadí mezi klasické. Naopak bere dech, je orginální a šokuje.
&Skoda ale nedokončené katarze. Přišla, avšak dlouho se neohřála. U tak emocemi nabité hry, zvolené tematiky a šokujícího provedení bych ji očekávála daleko větší. Třeba skrývá určité rezervy v hereckém podání. Inscenaci neříkám ne, ke spokojenosti ji však pár krůčků chybí.
Inscenace Havel píše Husákovi byla uvedena 3.6. 2009 v Divadle Petra Bezruče jako hostující představení v rámci festivalu Dream factory Ostrava
Zdroj fotografii: www.bezruci.cz a www.ndbrno.cz