Novorozeně na skládce aneb Debris
10.06.2009
Lucie Hajduková
Divadlo
Jak už nadpis naznačuje inscenace se nese na pomezí reality a fikce, dále také nočních můr, lákavých snů a tvrdé skutečnosti. Definovat její podstatu či poslání nelze, rozklíčování leží na jednotlivci. K tomuto účelu se mu nabízí série příběhů, které vyprávějí sourozenci žijící v jednom bytě.
Už první příběh naznačuje jistou míru absurdity, překvapení a jistou podivnost. Otec Michaela
(Václav Neužil) a Michelle (
Martha Issová) se při synových šestnáctých narozeninách sám a s
notnou dávkou kutilství ukřižuje na 4 metry vysokém kříži v bytě panelového domu. Vyprávění se line pomalu a beze spádu s důrazem věnovaným technickému provedení onoho pekelného vynálezu.
Příběh střídá příběh. Objevují se dva rozličné o smrti matky, o novorozenci, kterého Michael našel na skládce, ujme se ho a spolu se sestrou ho vychovají v papírové krabici a také o prodání sourozenců pedofilovi. Zdánlivě či skutečně na sebe nenavazující?
A které výpovědi jsou pravdivé a které ne?
Ze sourozenců prýští upřímnost, ve všem však ale upřímní být nemohou. Vypovídají o svých nočních můrách, o minulosti nebo si vše nazdařbůh smýšlejí? Je těžké nabídnout kompetentní odpověd.
Herecké výkony herců a celkové zpracování ale opomenout nelze. Obojí na jedničku. Občas monologům, kterými výpovědi jsou a dialogů se dočkáme jen zřídka, přihlížejí hadroví panáci, občas se protagonisté převlečou do karnevalových kostýmů...
Otázka je, zda hra zdánlivě bez ladu skladu a jednotné výpovědi, avšak pod povrchem nesoucí objevování hlubin duše, diváka zaujme. Nelze totiž očekávat dramatický spád, dialogy či vtipné glosy. Tragikomický příběh dvou sourozenců
jakoby nikdy nekončil...
...Dejvické divadlo si texty pečlivě volí, Debris si v kanceláři dramaturgie "poležela" několik let. "Vážím si dobře napsaných her, ale v Dejvickém divadle dáváme přednost takovým, které mají něco navíc nebo jim naopak něco chybí. Možná prvek chyby nebo naopak neschopnost rozumět výtečné autorské osobnosti. Takové hry mívají tajemství a dávají divadlu svobodu interpretace, což nás zajímá. Osobně poznám takovou hru podle toho, že si na ni aspoň jednou za čtrnáct dní vzpomenu, i když o ní zprvu vůbec jako o inscenaci neuvažuju. To je i případ Debris," říká režisér Miroslav Krobot.
Inscenaci Debris uvedlo Divadlo Petra Bezruče 4.6.2009 jako hostující představení Dejvického divadla v rámci festivalu Dream factory OstravaZdroj: www.dejvickedivadlo.cz