Na scéně skrovně uspořádané pro pár herců vyniká po celou dobu nejen tím, že se téměř jedná o oneman show, ale i svým výborným hereckým výkonem, který je v každé minutě uvěřitelný a tolik reálný. Na scéně mu po celou dobu sekunduje v levém rohu jeviště umírající selka Marie Zezulková jakoby tiše přihlížela srdceryvným monologům Jakuba Demla, jen občas se připomene dávivým kašlem. Jakub Deml nám servíruje svou zpověď, aniž by si vynucoval pozornost či lítost a to vše formou odpovědi na dopisu pana B.M. Ptáčka.

Jeho trápení jsou jen občas přetrhnuta starostmi a léčením umírající selky, jež mu také přináší další řadu nezodpovězených existenciálních otázek. Protože když Bůh trpí, trpí i lidé. Tedy on...a proč právě on?

Na scéně se také objeví tajemná Ona evokující nedostižnou lásku a pan Neznámý, evokující snad vyslance z říše mrtých. Jeho celkové vzezření a projev je prosycen charismem. I oko divákovo si pochutná. Zjeví se v dlouhém černém plášti, snad potřísněném ptačími exkrementy, se silně nalíčenou tváří. Jakoby trápení lidí přihlížel po léta zapomenut v koutě věčnosti.

Jan Mazák se role zhostil se vším všudy a dovedl ji ke zdárnému konci. Je výbušná, plná vzteku, lítostivá, plna výsměchu, rouhání, pokory a spousty dalších opačných pólů, které inklinují hned sem hned na stranu opačnou. Vyjadření člověka potýkajícího se s trápeními, vírou a pochybnostmi není lehké ztvárnit bez pochyby uvěřitelně. Zde se ale potkal záměr s výsledkem.

Inscenaci Zapomenuté světlo uvedlo Divadlo Petra Bezruče jako hostující představení Divadla U Stolu dne 4.6.2009


^{Zdroj fotografií: www.divadloustolu.cz}