Na počátku celého projektu byl úspěšný seriál Paula Abotta o propletených osudech novináře Cala McAffreyho, senátora Stephena Collinse a jejich kolegů, který v roce 2003 vysílala BBC a nápad D. C. Hauptmana dostat celý příběh na plátna kin.
Po několika letech práce na projektu byl vybrán režisér - oscarový dokumentarista (One Day in September), Kevin Macdonald, známý hlavně díky své celovečerní, mimořádně úspěšné prvotině, snímku Poslední skotský král. A volba to byla správná. Macdonald dokázal šestihodinový seriál vtěsnat do dvou hodin celovečerního snímku, ale nejen to. Podařilo se mu natočit skutečně dobře fungující film, který není jen jakousi zkratkou své seriálové předlohy.

Hlavní postavou snímku je novinář Cal McAffrey (Russel Crowe), představující starý, chtělo by se říci analogický přístup k žurnalistice. Politickou sféru zastupuje především Calův přítel z doby vysokoškolských studií, senátor Stephen Collins (Ben Affleck). Jiný, nový, digitální přístup k žurnalistice reprezentuje ve filmu Calova kolegyně, začínající novinářka, Della Freyová (Rachel McAdamsová). Tvrdou a pragmatickou linku tu pak udržuje (tradičně skvělá) Hellen Mirrenová jako Calova šéfová Cameron Lynneová.

Příběh začíná záhadnou smrtí Sonji Bakerové (Maria Thayerová) v metru a vraždou feťáka a zloděje Deshauna Stagga. Sonia byla členkou týmu senátora Collinse, vyšetřující korporaci PointCorp a když se Collins na tiskovce při oznamování její smrti médiím rozbrečí, rozehrává se hra na pravdu a cynickým médiím netrvá dlouho zjistit, že Collins a Sonja byli milenci. Ostřílený novinář Cal se svou mladou kolegyní Dellou brzy najdou mezi oběma případy spojitosti a spirály událostí se roztáčejí ve stále zběsilejším tempu.

Herecké výkony, práce s prostředím, tempem a atmosférou jsou asi největšími přednostmi filmu. Scénář by býval mohl být jednodušší, s respektem k původnímu dílu, ale čitelnější pro diváka. V této struktuře se totiž není těžké občas nevyznat.
Ještě jednu věc jsem si na filmu Na odstřel zamilovala. Totiž to, jak je ve své podstatě poněkud anti-hollywoodský. Mezi řádky neprosakují velké ideály (snad jen občas u senátora Collinse), tvůrci se nás nesnaží dojmout, nezaštiťují se klasickými, zprofanovanými myšlenkami, linoucími se z úst hlavním hrdinům typu Arnolda Schwarzeneggera. Tím činí film neobyčejně dobře stravitelným a přístupným i celkem cynickým jedincům.

Nikdo navíc není černobílý. Každý má nějaké slabé místo. Méně či více viditelné, vždycky tu je. Ve snímku absentuje svatý, jedinečný superhrdina, představitel amerického dobrého člověka. I když by si to moc přál, rozhodně jím není senátor Collins. Stejně tak jím není Cal, který sice hledá pravdu (což je šlechetné), ale jeho pohnutky a metody nejsou zcela bez poskvrny. Ideálním typem nemůže být ani mladičká Della. Tu zlidšťuje její bolestivé hledání zkušenosti. Rovněž ani šéfredaktorka Lynneová není bez poskvrny. Ve filmu představuje tvrdost, hraničící až s totální absencí ideálů, když otročí svým vydavatelům.

Russel Crowe je jako novinář Cal McAffrey na jednom z vrcholů své herecké kariéry. Hraje jaksi minimalisticky, nenápadně, ale s výrazem a nasazením, s vášní a citem. Od začátku až do konce nepotřebuje o ničem přesvědčovat, chtělo by se říct, že „prostě je" a to stačí. Honí se za pravdou, ale zůstává poněkud cynikem. Cynikem bez toho, aby byl karikaturou citlivosti. Kreslenou figurkou v černobílém světě. Tvůrci ho mohli napsat ostřejšího, ironičtějšího, citlivějšího, zásadovějšího, objektivnějšího - prostě lepšího - ale oni to neudělali a právě díky tomu je Cal tak nesmírně lidský, každému povědomý. Má své hříchy, slabé chvíle, nepořádek v bytě a nedořešené aféry, ale vše udržuje na rozumné úrovni, není totiž ani žádným zoufalcem, vysedávajícím neustále v barech...a právě to ho činí tak hmatatelným.

Jeho jakýsi protipól ve filmu tvoří postava senátora Stephena Collinse, kterého si zahrál Ben Affleck. Na rozdíl od Cala má Stephen působit tak trochu jako figurína z vosku. Perfektní, s dokonalou pletí, manželkou, kariérou, bránící veřejné zájmy. A ačkoliv je maska zdánlivé dokonalosti Collinsovi strhnuta hned v prvních minutách filmu, stále se díváme na člověka, zobrazovaného, i ve vypjatých chvílích jakoby z odstupu, přes plexisklo. Ať se zdají být jeho pohnutky nebo konání správné, stále je zde přítomna, snad právě kvůli jeho příslušnosti ke kastě politiků, jakási pachuť nedůvěry.
Affleck svým výkonem Croweovi zdatně sekunduje a oba tak vytváří podstatu příběhu o střetu světa politiky a novinařiny. Vyprávění o zakopané pravdě a konstruování šikovných lží.
Tak dobrý thriller nepamatuji od časů Collateralu. Udržuje napětí, ale nikoliv křečovitě a za každou cenu, překvapuje a umně si pohrává s divákem. Sem tam dokáže i pobavit. To hlavní, co se ale tvůrcům podařilo, je konstrukce podmanivé atmosféry a rytmu akcí, závěrů a možných vysvětlení (která vám v mezičase proběhnou závity mozkovými). Umně zkonstruovali docela nový svět a dali vzniknout příběhům a spojitostem, které do sebe zapadají zdánlivě s naprostou logikou. Skvělá práce s všudypřítomnou zasutou touhou po odhalení velké konspirace se jim prostě nedá upřít.

A i když je možné vzdorovat strukturám příběhu, mnohem lepší je, v případě tak dobře vystavěného snímku, prostě podlehnout. Nechat se svést, nepředvídat, nekonstruovat, prostě se jen dívat. Nechat se překvapit a užít si akt divení se.

Krimi/Drama/Thriller
USA/VB/Francie, 2009
Režie: Kevin Macdonald
Scénář: Matthew Michael Carnahan, Billy Ray, Tony Gilroy
Hrají: Russell Crowe, Ben Affleck, Rachel McAdamsová, Robin Wright Pennová, Helen Mirrenová, Jason Bateman, Jeff Daniels, Viola Davisová
Hudba: Alex Heffes
Kamera: Rodrigo Prieto
Produkce: Paul Abott, Tim Bevan, Liza Chasin
Stopáž: 127 minut