Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  úterý 18.2.2025, svátek má Gizela 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Krkavec – přízrak starého alkoholika

16.06.2009   Jaromír Komorous   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Krkavec – přízrak starého alkoholikaZ celé plejády sebenosných představení v divadle Viola jsem před divadelními prázdninami sáhl po odkazu velmistra horroru. Schválně. Přál jsem si odejít na léto provrtán chlapským slovem a přitom se zasmát. Edgar Alan Poe splnil obojí s nadšením. Aniž by o tom věděl. Jak charakteristické pro život toho starého papriky. I pro jeho dílo vystupující z tajemných mlh.

Představení:Přízraky E.A.P. Scénář a režie: Tomáš Vondrovic. Účinkuje: Jiří Langmajer. Hudba: Emil Viklický. Překlady: Josef Schwarz-Červinka, Miroslav Macek a další.

Lze uchopit a potažmo i pochopit dílo spisovatele velké Ameriky v malé zemi uprostřed Evropy? Zní to rouhačsky, ale jde to. Sám autor tomu napomáhá. V celém svém publikačním rozmachu abstrahuje od velkých prostor své země a zabývá se niterným prostředím duše vždy jednoho konkrétního člověka. Sami krajané E.A.P. jej pokládají za provincionálního, za někoho, kdo není připraven unášet se obrovskými rozměry svého rodiště, za člověka, který z nich má prostý strach, chcete-li, má k nim respekt . Básník Charles Baudelair se vyjádřil k věci následovně: „ Nabývám přesvědčení, že Spojené státy byly pro Poea jediné velké vězení, jímž pobíhal s horečným vzrušením bytosti, která se zrodila, aby dýchala v méně nenormálním světě, než je ta obrovitá barbarská země …, že jeho duchovní, vnitřní život básníka nebo i pijáka byl jediným vytrvalým úsilím uniknout vlivu této odporné atmosféry.“  Z citace je cítit zřetelně konkrétní příslušnost glosujícího autora k rodné hroudě a otevřeně si můžeme říct, že tento Francouz žádný asketa také rozhodně nebyl. Je přízračné, že k osobě E.A.P. se vyjadřuje člověk, mající za sebou „Květy zla“ a tedy jistou žánrovou spřízněnost.

Pojďme do Violy! Inscenace má dvě rozdílné poloviny. V první se pohybujeme v prostředí autorových povídek, tedy na půdě svérázného horroru, obsahující notnou dávku humorných situací se sebedeklasujícím podtextem. V něm vládne sarkasmus a ironie, s průhlednou snahou o prodejnost textu. V druhé zní celý melodram Krkavec, s vynikající hudbou Emila Viklického (báseň dosud známá jako Havran v překladu Miroslava Macka,). Překladatel upozorňuje na faux paux svých šestnácti českých předchůdců a jejich nedůslednost v zoologických otázkách, když napravuje titul snad jednou provždy. Upozornění na mizerné přírodovědné vzdělání literátů si neodpustil. Z toho nezačoudí! 

Přitažlivé  představení připravilo půdu pro herecký koncert Jiřího Langmajera. Se znalostí díla i profilace E.A.P se pouští do textu s nadhledem dobře informovaného. Dovoluje si interpretaci povídek se schopností dodat hereckou šlehačku na servírovaný dort. Rozjímání nad pitvanou mumií ze starého Egypta je v jeho podání víc úsměvné, než možná E.A.P. zamýšlel a takový pan Smith, muž, který se rozpadl nebo paní Piruetová v jeho podání jsou strhující etudy komediálnosti. Záměr scénáristy a režiséra Tomáše Vondrovice zde vyšel velmi elegantně.
Po přestávce totiž přichází ostrý střih v pojetí představované literatury E.A.P. a na scénu je uveden již zmíněný Krkavec. Viklický vsadil v hudbě na výmluvnou „bluesovou dvanáctku“ a Langmajer na mnohavrstevné předvedení záporu „ne“ z pomyslných úst černého ptáka.

Rok 1967. My, šestnáctiletí prevíti, fascinováni zvukem elektrických kytar, trháme blány zatím jen bubnů nejspíš soupravy „Amati“ kdesi v nějakém internátě. V květovaných košilích s obrovským límcem, bůhví, že určitě s kvetoucím názvem. V návalu naivní mladické pýchy se necháme zlákat k účasti v nějaké soutěži. „Havran“ od E.A.P. svou melodičností uměl oslovit tehdy i nás. Soutěžní komise je doslova nadšená. A vzápětí “Havrana“ i nás ze soutěže vylučují a raději hned zakazují. Prý moc dekadentní. Kdyby tak šel Frantík kolem zahrádky ... Ale to jsme nechtěli umět zas my. Proč to říkám? Protože Havran je hodně inspirující záležitost. Nedivím se slovům Emila Viklického (viz www.divadloviola.cz).

Odcházím s příjemně dobitými baterkami. Na Národní u Vagónu potkávám Jaromíra Nohavicu. Prý kdysi býval na stejné lodi s E.A.P. Ta ale už klesla ke dnu. Zaplaťpánbů!

                      
                                                                       z představení

Přízraky E.A.P., Divadlo Viola, z představení  dne 9.6. 2009
Zdroj obrázků www.divadloviola.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Julie Kolocová - 27.11.2009 - 12:40

když ten "havran" v ebenovém zjevu tak nějak lahodí více uším


Od: Jaromír Komorous - 27.11.2009 - 12:52

Mně taky, ale pan překladatel je jiného názoru.


Od: Julie Kolocová - 27.11.2009 - 17:46

Navíc v Čechách krkavec neublíží, vždyť to jsou chudáci bratři zakletí.


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0296 s