Pokud procházíte dlouhou Dlouhou ulící v Praze 1, mezi prosklenými výlohami vás možná i šokuje tvář již zmíněného
Saddáma Husajna, jak si plave v lázni. Bývalý irácký vůdce zde představuje parafrázi na dílo
Shark od
Damiena Hirsta z roku 1991. Věrnost Saddámovy podoby ale nahání hrůzu možná stejně, jako kdyby tam plaval onen Shark od Hirsta.
Vedle
Saddáma o vaši pozornost z ulice zabojují i
obří pistole. Ty kdysi tvořily součást expozice na „
Celebration Prague“ v
New Yorku ve World Trade Center. Funkční kohoutky zbraní vydávaly hlasité zvuky jako spláchnutí záchodu, kvílení brzd či bouchnutí dveří. Těchto zvuků jsou ale návštěvníci a hlavně personál galerie ušetřeni.
Při prohlídce také narazíte na něco, co připomíná
Entropu. Jedná se o skládačky, tzv.
Kity, ze kterých se vyloupnou jednotlivé kusy těla a vy si můžete složit např.
Rock Star či
Artist. Samozřejmě míněno s nadsázkou, protože
Kity vytvořil
Černý v poměru 1:1, takže žádné hračky nečekejete.
Ze scénického prstředí se vám pak představí bronzové instalace s názvy
Rolling Stones u Václava Havla,
Terezín (Brundibár, poslední představení) a
Amadeus.
A pokud se současného umění nenabažíte, tak na vás v galerii ještě čeká další, neméně pozoruhodná expozice jiných umělců.
Výstava Davida Černého trvá do 29. září, ostatní umělci ve Dvorak Sec Contemporary (Dlouhá 5, Praha 1) končí už 30. června. Kdo je David Černý? Studoval design a sochařství na
Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, získával zkušenosti i ve &Svýcarsku a New Yorku a je laureátem
ceny Jindřicha Chalupeckého.
Ve své tvorbě využívá
David Černý groteskní nadsázky i mystifikace častěji, neboť je právem považuje za autentické prostředky (nejen) současného umění. Vzpomeňme třeba na vzrušení, které vyvolal
Růžovým tankem - přemalováním vojenského tanku – památníku sovětské armádě v Praze na Smíchově, na růžovo (1991). Politicky motivovaná akce měla velký mediální dosah a mecenáška umění
Meda Mládková tehdy dokonce na Karlově mostě prodávala malé tanky, aby pomohla
Černému splatit pokutu. Kontroverzně rovněž zapůsobil i
Sv. Václav (1999) na Můstku (nyní v pasáži Lucerna) obrácený hlavou dolů a někoho mohly nadzvednout ze židle i
zadky u smíchovské galerie Futura, kde příhodně vlezením do řiti spatříte vzájemné pochlebování si pánů profesorů
Klause a
Knížáka. Ne vždy se musí jednat o díla vyloženě provokativní. Například
Miminka šplhající po Žižkovském televizním vysílači (2001) si dnes vybaví skoro každý. A v zahraničí si pak můžete prohlédnout opravdové skvosty, mezi něž patří i
Metalmorphosis v Severní Karolíně. Pokud nemáte cestu zrovna do těchto míst, tak alespoň zapátrejte na internetu po videozáběrech či nonstop přenosu této horizontálně dělené pohybující se hlavy.
Jestli vás zajímá dílo Davida Černého, tak u příležitosti výstavy Entropy v pražském DOXu vychází i katalog Černého realizací a návrhů s názvem
Promrdané roky III, který otextoval spoluautor Entropy Tomáš Pospiszyl. V něm například naleznete, jak by podle Černého návrhu vypadal nadzemní tubus metra mezi stanicemi Hůrka a Lužiny, který dostal název zácpa, jak vznikl konflikt mezi Černým a Knížákem či jaký pomník by výtvarník navrhl Janu Bouchalovi (propagátor jízdy na kole ve městech), kterého v roce 2006 na nábřeží Kapitána Jaroše srazilo a smrtelně zranilo auto. Katalog vychází v
edici Respekt 29. června, takže jej seženete v trafikách nebo si ho můžete zakoupit přímo v kulturním centru DOX v Praze 7.
Foto: Dvorak Sec Contemporary (www.dvoraksec.com)