Děje se tak zřejmě z vícero důvodů. Může se jednat o snahu zpopularizovat vybranou skladbu či jedince, který ji reprodukuje. (Jako v očividném případě Ewy Farné, jejíž skladba k seriálu Ošklivka Katka zakončovala snad každý reklamní čas). Může se jednat o pro současnou dobu tak typický spotřebitelský přístup, ve kterém jde o to, vytřískat z moderní skladby co nejvíc, pak ji můžeme „zmuchlat a zahodit“. Třetím důvodem je, že v případě již populárního interpreta se média snaží „jít s proudem“, chtějí ukázat posluchačům, že „my jsme in“. Protože však přitom rádia často produkují z vybraného „elpíčka“ jen jednu skladbu stále dokola, v neposlední řadě může jít o prostý způsob, jak ušetřit peníze za poskytnutí autorských práv na vysílání většího počtu skladeb.

Tento výše popsaný způsob reprodukce způsobuje podle mého dva protichůdné efekty:
• lidé, zvláště pak tvarovatelná mládež, se „naučí“ poslouchat to, co je jim dnes a denně předkládáno – pro kapelu či interpreta je to obrovská reklama a média tak významně ovlivňují, jaká hudba bude či nebude oblíbená,
• pokud posloucháte jednu radiovou stanici delší dobu, může dojít k tomu, že i vaše oblíbená skladba vám dříve či později takříkajíc „poleze krkem“ .

Co proti tomu dělat, jestliže vám to také vadí? Zřejmě nic. Pustit si cédéčko - a kašlat na ně!


<sup>Pro upřesnění: pojmem "populární hudba" míním "komerční proud", který může obsahovat prvky rockové, jazzové, folkové, zkrátka se v pravém slova smyslu nejedná o vyhraněný hudební styl, pro něž by bylo charakteristické užití některých typických nástrojů nebo forma reprodukce. Typické pro populární hudbu je jednoduchá struktura skladby a zapamatovatelný text. 

Zdroj foto: abradio.cz</sup>