Dalajláma v průsečíku vědy a víry
17.07.2009
Jaromír Komorous
Literatura
Osvícenost. Všudypřítomná prozřetelnost, jež čiší z víry „nevíry“, kam jsem si buddhismus zasadil už dávno. Jeho svatost Dalajláma napsal knihu Vesmír v jediném atomu. Sama je svědectvím o učení, jež prochází tou vírou od základu. Nezakazovat nic, co svět dělá světem.
Sbližování vědy a spiritualismu. A nikdo jiný se o to nezasadil víc než sám Dalajláma.
Text nás zavádí až do časů, kdy malý, zvídavý kluk s mimořádným osudem z oken věhlasného chrámu
Potala svým dalekohledem prohledává život ve městě pod svým sídlem a tiše závidí svým vrstevníkům štěstí normálního dětství. Dalekohled se stal asi první technickou pomůckou v rukách věhlasného představitele buddhistické víry a zdaleka ne poslední. Dle svých vlastních slov se třeba stal vyhledávaným opravářem náramkových hodinek pro své okolí. A v tom momentě vyplouvá na povrch i jeho slabost pro mechaniku a mechanická pravidla a zákony. Jakmile zrovna ty hodinky přecházejí na drobnou elektrifikaci a automatizaci, přestává ho zajímat jejich systém a vrhá se na jiné problémy a problémky.
Chrám Potala
Jednou z klíčových příčin politické tragédie svého Tibetu vidí jednoznačně v neschopnosti otevřít zemi modernizaci. Ano, násilím vytvořený skansen, v nevědomosti držení obyvatelé. Základní nástroje v rukou každého diktátora. Po svém odchodu do indického exilu, jako snad svůj první krok, uvádí v život fungující tibetské školství na severu Indie.
Základ modernizace spočívá v zavedení moderního školství, říká Dalajláma v té době. A základ vzdělání vidí v poznatcích vědy a techniky. Příchod víry očekává jaksi samosebou, domácí rétorikou počínaje a tradicemi pokračujíc. Když si uvědomíme, že první tibetská uprchlická vlna do Indie čítala nějakých 80.000 duší, nebyla to zanedbatelná aktivita a postup tibetských učenců do centra světového vědění je takto lehce zdůvodnitelný.
Na knize je patrné, že meditaci zvládá Dalajláma od svých dětských let a ta se stává žádoucím prizmatem vidění v přístupu k vědě a technice současného světa.
Konfrontace s vírou mu umožňuje nalepit nálepku k poznanému a meditací nad problémem se dostává k rozhodné kategorizaci „žádoucí“ a „nežádoucí“. Starost o život na Zemi se tomu dá říkat a pak je mi líto, že mezi ostatní generalitou zůstává osamocen.
Kéž každý z nás, coby příslušník jedné lidské rodiny, vyhoví mravnímu závazku, aby spolupráci vědy a víry umožnil. To si z celého srdce přeji, končí Dalajláma svou knihu. Nezbývá nic jiného, než se k tomu přání přidat. V rámci udržitelného života, přece. Jeho svatost Dalajláma: Vesmír v jediném atomu
Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2009
obálka www.metafora.cz; fotografie www.wellesley.edu