Vytáhli jsme si život na Zemi z klobouku?
23.07.2009
Jaromír Komorous
Literatura
V poměrně krátké době mám před sebou druhou knihu, zabývající se vznikem vesmíru a životem v něm. Zatímco Dalajláma pouštěl do svých úvah všudepřítomného Budhu a koukal na svět s vírou po boku, Paul Davies na to jde obráceně. V knize Kosmický jackpot se k teologii skrze materialismus dostane rovněž, ale dává jasně najevo, odkud přichází.
Odporoučí se Bůh v tichosti do klášterních zdí? Asi ne a přiznejme si, že pro život na Zemi není tato operace prvotní. Dokonce i ateističtí vědci připouští jakýsi jízdní řád Zeměkoule, scénář, chcete-li. A pak polokládám otázku, kdo jej psal, kdo za tím stojí? Kniha předkládá několik zásadních otázek, týkajících se našeho vesmíru a při jejich zodpovídání otevírá dvířka k otazníkům, jež si namaloval každý z nás určitě už několikrát.
Co je ale dál? Existuje někde život, podobný našemu? A má to všechno nějaký účel? Z toho autorovi vyrostla zásadní otázka hned někam do začátku textu:
Je vesmír bezúčelný? Na takové se snaží nalézat odpovědi a vysvětlení, neváhá přizvat na podporu svých úvah citáty matematicko-fyzikálních vědců a z celé jeho profilace je cítit, že s tématem má bohaté zkušenosti. Velký třesk a rozpínající se vesmír, čili startovní události v našem světě jsou, dle knihy, stěžejní události prehistorie vesmíru obecně a není se tedy čemu divit, když jim autor věnuje opravdu značný prostor. Jednotlivé pojmy z vědeckého světa vysvětluje srozumitelně i pro laika, jakým se cítím před teorií, grafy a zákony tohoto resortu. O to přitažlivěji se kniha představuje, o to prospěšněji vystupuje ze zástupu jí podobných a
dostává se do pozice jakéhosi slabikáře pro příchozí, jimž je zatím srozumitelné střídání noci a dne kolem sebe a rozebrání jackpotu jak o něm mluví autor v titulku.
Paul Davies představuje vesmír jako jednoduchou skládačku s jednoduchými principy své existence. Už to samo je ohromně vstřícný krok ke čtenářské obci. Knihu obohatil o značné množství grafů a kreseb. S jedinou snahou. Přiblížit problematiku co nejvíc ke čtenáři. Jedinou chybku vidím v uspořádání knihy. Autor pracuje se značným množstvím vysvětlujících odkazů, čísluje je v každé kapitole, ale ty jsou souborně uspořádány až v závěru knihy. Neustálým listováním se vytrácí čtenářova soustředěnost, o důslednosti si dojít pro každý odkaz nemluvě. Já vím, běžná praxe, ale to neznamená, že nevadí.
V každém případě lze hodnotit knihu velmi kladně. Těm, kterým přijde přirozené, že o hroudě, po které šlapou, je vhodné znát co nejvíc, vřele doporučuji. Začtete se! Slibuji. obálka www.argo.cz