Pondělí 17.8.
Zaplněnou scénu „V proluce“ ovládlo Hafan studio a předvedlo vděčným divákům pohádku na motivy Jiřího Trnky Choboťáci, velryba a darebáci. Obklopeni malými brepty dokázali herci svými marionetkami, choboty, ztřeštěnými kostýmy a vtipným textem strhnout jejich pozornost a to je výkon, na který mohou být pyšni. Zůstaňme tu ještě chvíli. 

                                   
                                                         _{Hafan studio v akci}

V podvečer se uskutečnila vernisáž mezinárodní výstavy Barva na ulici. Obrazy vystavené na hradbách města, oproti loňsku stoupající úroveň prezentovaných děl. Účast výtvarníků potěšila a potvrdila multifunkčnost plzeňského setkání nejvíce.
A co nápaditý jazzík ouvertury výstavy, jaký předvedl Quintet Jana Dolejše? To bylo pěkné.
Vrchol dne se ale dal očekávat večer na náměstí. Gothart diváky připravil, Katka Garcia s excelentním hostem Janem Hrubým přibližovala publiku irskou hudbu a spřízněnost irských pubů s těmi plzeňskými voněla chmelem. Krásná muzika. Jenže! Bouřka, zvukaři zavěšeni na konstrukci stanu aby jim jej vítr neurval a kvapný úprk před lijákem.

 
                                      
                                                                              _{Katka Garcia}

Úterý 18.8. 
Nová scéna u obchodního domu Plaza potěšila každého, s kým jsem mluvil. Nevídaný klid, pohoda stínu velkého domu, dostatek lavic v hledišti, informovaní návštěvníci. Obnovený Ultramarin mohl zavzpomínat na v Plzni získané ocenění Porta. Folkrocková sestava nezklamala a nechala nakouknout do úplně nového repertoáru, přesvědčující, že u rutiny nemíní zůstat. Zdeněk Jakubec předvedl svůj rockem vycválaný nenapodobitelný hlasový feeling. Je radost pro ně textovat. Hodně jsem byl zvědavý na Neřež s Klárou Vytiskovou jako hostem večer na náměstí. Z koncertu udělali poctu Zuzaně Navarové. A charismatická zpěvačka kapely Toxique potvrzuje, že objevem roku není náhodou a Sázavský s Vřešťálem svůj vysoký standard. Přeprali i panující vedro. Díky.

                              
                                                             _{Klára Vytisková a Vít Sázavský}

Středa 19.8.
Vyhlédl jsem si ničím nerušený koncert Oskara Petra. Pro mě jeden z vrcholů dne. Nesmírně přemýšlivé a neotřelé texty, fundovaně vystavěné melodie, neomylně vytáhnuté standardy z pokladnice hudby (Knockin´ On Heaven´s Door). Ovšem ty v osobitém podání.
 
                               
                                                                                  _{Oskar Petr}
Zaměřil jsem na P.R.S.T. Omluvili se. Místo nich texasko-česká formace Jimmy Bozeman & Lazy Pigs. Na můj vkus příliš tradiční vystoupení, ničím nepřekvapující. Američan u mikrofonu šťávu nepřidal. Ještě, že se hraje i jinde. Jablkoň na náměstí. Krásně „ulítlá“ hudba. A nechybující legenda Nezmaři. Nic nového nepředvedou, ale zpívající a do rytmu tleskající plné náměstí je zážitkem. Tak ještě oscarový snímek Once. Jistě, pod širým nebem. Návštěvy filmových projekcí jsou rok od roku navštěvované čím dál víc.

_{A co dál? (klikni) .
Zdroj fotografií www.naulici.cz, kde se dozvíte vše další.}