Čtvrtek 20.8. Z tradičně bohaté nabídky sázím ten den na jazz a troufám si říct, dle ohlasů publika, že
bingo.
&Stěpán Markovič Quartet si odehrál své.
Radek Krampl and Vibe Fantasy Trio na pěkné scéně v zahradě Měšťanské besedy překvapil zejména stylem a uhranující lehkostí a jemností. Hrál i latinu a dostal posluchače, co jazz ani soustavně neposlouchají. Vrchol dne přišel dle očekávání až v závěru.
Yandim band strhl náměstí aspoň do vzdálenosti, kde ho bylo ještě slyšet a matadoři
Jana Koubková a Slávek Janda, s novickou v sestavě Terezou Černochovou si to náležitě vychutnali. Jsem na výplatní listině Jazzové sekce?
Yandim band, ale hlavně Jana Koubková
Pátek 21.8. Australští
Andrew Mc Cubbin and The Hope Addicts měli patřit k překvapením festu. Taky, že ano. Žel, k tomu nepopulárnímu. Cubbin pochválil pivo (co taky čekat v Plzni, že), kapela i on osobně se snažili hrát a zpívat balady a romance ve stylu Leonarda Cohena s černým nátěrem Nicka Cavea, ale kulturou zpěvu ani hráčským uměním se k svým vzorům nepřiblížili. Vše vystihuje řečnická otázka z houfu přítomných muzikantů:
„S tím se dá jezdit po světě?“ Australští vojáci spisovatele Ericha Lamberta mě chytli rozhodně víc. Věděl jsem okamžitě, čím si zlepšit chuť. Sestava
Libor &Smoldas Quartet rozehrála úctyhodný set. Vedle &Smoldasových autorských věcí přidali další z Gerschwinovy My fair lady a zcela zaplněná zahrada u Besedy se náramně bavila. Svou hravost &Smoldas potvrdil titulní skladbou stejnojmenného alba
On The Playground (psali jsme). Bavili se i páni muzikanti na scéně a dlouho jsem neslyšel partičku se stejným zaujetím. Že
Semtex má ve městě hlavní stan je jasné. Že zde bude mít publikum s široce rozpaženým náručím také. Pro mě vrchol dne měl teprve přijít. Filmový hraný snímek
Ray je ve svém
ranku jeden z nejlepších. S rolí nevidomého Charlese se skvěle vypořádal
Jamie Foxx. Film jsem viděl poněkolikáté. Charlesovu gestikulaci, špičkovou artikulaci, jeho frázování i hudbu uvítám vždy.
Andrew Mc Cubbin
"open" kino v zahradě za Besedou
Sobota 22.8. Jarret svým folkrockovým smečováním potvrdil předpoklady ambiciózní partičky a dal o sobě náležitě vědět. Poslouchá se to hezky.
Yellow Sisters vyučovaly čtyřhlasý vocal a capella. Své vypouštění duší pod pokličku různých hudebních žánrů obkoukaly ve vodnickém pohádkovém světě. Vábivé a umravňující vzápětí. Osobně mě velmi zaujal předtím v Plaze soubor
Apple. Irská a horalská muzika. Je neuvěřitelné, jak k této keltské ostrovní hudbě máme blízko. Není to poprvé, co jsem si toho všiml a rozhodně nejsem sám. Chytlavé!
Yellow Sisters
Neděle 23.8. V Proluce
pohádka Medvědář Pepa příliš nezaujala, zrovna tak vedle na náměstí svým skafolkrockem domácí
Neboysa. Novátorství se holt kolikrát neujme napoprvé. Zato
Bluegate a vzápětí
Poutníci na scéně v Plaze ukázali, jak se dělá bytelný bluegrass. Vrchol dne opět na náměstí.
Irena Budweiserová potvrdila svou pozici stálice a její gospelové a spirituálové cítění považuji za vzorové. Ale v jednom případě s ní souhlasím bez výhrad. I přes její širokointervalové a vskutku omračující podání je
Wayfaring Stranger opravdu mužská záležitost. V přednesu jejího bývalého kolegy Oldřicha Ortinského ze Spirituál kvintetu a pořád ještě v současném podání Roberta Křesťana se tetelím blahem víc.
Irena BudweiserováCo dodat? Víkend převážně odjetý v akustické podobě potvrdil, že ty všelijaké folky, bluegrassy, world music, funky a reggae, jejich vzájemné fůze, jsou ve městě doma. Zřejmě už od Porty. Ale tvrdím (co taky ode mě čekat), že Ulice jde, zaplaťbůh, dál.
Minulý report zde (klikni). A ten poslední (klikni)
Zdroj fotografií www.naulici.cz , kde je obrázků celý pytel. V úvodníku Míša Leicht (i Cop, pokud potřebujete nasměrovat). Na place v Plzni nemůže chybět a fandové patriotismus umí ocenit.