Řekněme, že trh je již zaplněn. Již neexistuje víc, co by se mohli fanoušci dozvědět. Jeho tvář na nás pohlíží odevšad. Ať z pohádek, televize, rádia, cédeček,koncertů, tak z bulvárních deníků, internetu a v neposlední řadě knih. Přesto se nakladatelství Daranus spolu s uznávaným hudebním publicistou Vladimírem Vlasákem dohodli na
vydání další knihy. Bude tak na pultě ležet mezi mnoha dalšími, jako například
Říkám to písní (
Karel Gott, Jiří &Staidl),
Jak to vidí Gott (
Rastislav Sarvaš),
Víno z hroznů (
Ladislav &Staidl),
Posel dobrých zpráv aneb Já žil, jak jsem žil (
Michaela Remešová). Posloužily jako zdroje informací či citátů v knize použitých. Otázkou zůstává, zda právě tato vzbudí zaslouženou pozornost. Zájem přitáhne určitě, vždyť je vydána k jeho narozeninám a řadí se tedy k novinkám. A zasloužený? Asi také.
V první části můžeme dopodrobna nahlédnout do slavíkova života od samého počátku, kdy Gott sklízí úspěch v kavárnách a mezitím se věnuje „pořádnému řemeslu“ , začíná spolupracovat s
divadlem Apollo v uskupení &Staidl-Gott-&Staidl, které se později velice osvědčilo, až po první zlomové
turné v Las Vegas (Evropa 68) a ke dnešní slávě. To vše se dozvídáme pěkně uceleně a chronologicky, čímž nás také provádí nezaměnitelný Vlasákův styl (patrný i v knize Folkaři, recenze ). Počátek každé kapitoly uvádějí rozličné písně z repertoáru zpěváka. Díky krátkým, výstižným a poměrně úderným kapitolám je jich dost. Pokud však budeme posuzovat množství s ohledem na veškerou mistrovu tvorbu dojde na pouhý zlomek.
V druhé části se pak můžeme těšit na výpovědi nejrůznějších osobností, ať už kladně či záporně hodnotící zpěvákovu tvorbu, což určitě kvituji. Právě tento čin odvrátil možnost zabřednutí do obsáhlé ódy. Namátkou z osobností jmenuji
Helena Vondráčková, Petr Janda, Michal Horáček, Pavel Bobek, Aneta Langerová, Ondřej Soukup, Lou Fanánek Hagen, Miroslav Donutil, Michal Viewegh a další zpěvákovi spolupracovníci či známí.
Kniha je take doplněna
fotografickou přílohou, byť dle mého názoru velmi skromně. To však na dojmu knihy nic nemění. Vždyť umí-li někdo fundovaně přinést zprávy z oblasti hudby a zpracovat je do knižní podoby pro širokou veřejnost, aniž by zabředl do lacinosti je právě autor knihy.
Ukázka:
Ondřej Soukup
V roce 1989 jsme s Gábinou a Pavlem Fořtem podepsali petici Několik vět. Bylo absurdní, že jsme zrovna hráli na plese SNB v pravém křídle Průmyslového paláce v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, na dnešním Výstavišti. Gábina tehdy přinesla archy od Jirky Dědečka a já jsem je s sebou vzal. V patře nad námi se bavili všichni ti obrfízlové. To bylo docela legrační. Naše jména vzápětí hlásili na Svobodné Evropě. Na Pavla Větrovce, nového kapelníka, který nastoupil po Ladislavu &Staidlovi, tlačila StB nebo úřady, abych odvolal podpis. Že se to prý nikdo nedozví. Nebo se mi taky může stát, že přijdu o výjezdní doložku. Bez ní bych nemohl vystupovat v německy mluvících zemích.
&Sel jsem tehdy za Karlem a vysvětlil mu, co se stalo. „Může se stát, že přijdu o doložku.“ Odpověděl, že postih dopadne i na něj, vlastně mu tím budou bránit v práci. Pak to tady zabalí. Přestane v Československu zpívat. Že už ho to štve. Bylo to od něho hezké. Mohl přece říct: „To je, kamaráde, tvůj problém, řeš si ho sám.“
Karel s námi byl dost často, pozval nás třeba po koncertu na večeři. On je velmi velkorysý. Samozřejmě jeho příjmy byly zcela jiné než naše, ale znám dobře situované lidi, kteří člověka nepozvou ani na kafe. Karel Gott, 70 osobností o Zlatém slavíkovi, Vladimír Vlasák
Daranus 2009
Zdroj obálky: www.daranus.cz