Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 12.10.2024, svátek má Marcel 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Socialistické školství budilo v žácích trvalý odpor

16.09.2009   Martina Bittnerová   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Socialistické školství budilo v žácích trvalý odporMožná vám lezou dnešní učitelky na nervy, možná vám připadají přísné a značně odtažité od skutečného života. Možná žehráte na celé školství. Pokud jste však nezažili na vlastní kůži vzdělávací koncepci minulého režimu, můžete si gratulovat.

Občas to vyskočí ze starého filmu. Označení soudružka. Soudruh inženýr, soudruh ředitel a především pak soudružka učitelka. Do socialistického školství jsem naskočila v roce 1978 a zmíněné oslovení pro mě neznamená archivní hlášku z obrazovky, ale realitu, kterou jsem si se svými vrstevníky prožila.

Již úplně první den ve škole na počátku osmdesátých let probíhal zvláštně. Před školou stepovaly předem naštvané soudružky s plakáty a na vyplašené prvňáčky čekal projev soudruha prezidenta Husáka. Žvanil něco o míru, budoucnosti a bůh ví o čem. Museli jsme povinně poslouchat a každé vyrušení učitelka doprovázela nenávistným pohledem. Byla totiž královna. Nikdo na ní, kromě rodné strany, nemohl.

Do základní školy jsem bohužel nastoupila na pražském sídlišti Řepy. Za osm let školní docházky jsem poznala bezpočet režimních patolízalů a bezcharakterních. Ve druhé třídě jsme dostali nabídku vstoupit do pionýra, zatím jako jiskřičky. Kdo chtěl pokračovat jednou ve studiu dál, věděl, že tam vstoupit musí. Takže jsem místo školy hlídala pomník, nebo perlila v pionýrské soutěži. Chtěla jsem na střední školu a s mým buržoazně-sudeťáckým původem jsem budila podezření samotnou existencí.

Ve třetí třídě jsme vyfasovali učitelku, která dbala na osnovy vlastivědy natolik, že nás mučila  říjnovou revolucí a jinými nesmysly. Přičemž trvala na tom, abychom se data naučili nazpaměť. Když se naši stvořitelé ozvali na třídní schůzce, že na to naše mozečky ještě nestačí, oháněla se legitimacemi a povinným učivem. Kráva.

Druhý stupeň vede až do nebes

V páté třídě si s námi osud pohrál ještě víc. Za třídní jsme obdrželi druhou největší komunistku ve sboru, aby nás později oblažovala i ta první, samotná soudružka ředitelka. Zmíněná třídní na nás ječela, abychom oslovovali uklízečku, soudružko uklízečko. A velmi nelibě nesla, když jsme většinu potravy v jídelně odmítali konzumovat. Ona ji totiž nosila svému synkovi v kastrůlcích domů.
Dnešní studenti si mohou vybírat při obědech pomalu z pěti jídel, nabízí se jim i vegetariánská strava a někde dokonce zavádí i biopotraviny. O tom všem jsme si mohli nechat jen zdát. A například odhlášení obědů kvůli nemoci znamenalo naprosto neuvěřitelné martýrium. Ostatně o školních jídelnách si můžete přečíst jinde na Rozhledně: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype - =all&id=5532.

Soudružka třídní s námi pracovala komplexně. V zeměpise vyprávěla pohádky o blahobytu v Sovětském svazu a branná cvičení měnila v menší vojenský výcvik.
K vysvědčení nám vždycky dávala písemné ohodnocení.

Soudružka ředitelka se tvářila nenápadně, ale v občanské nauce se dokázala pěkně vyřádit. Psali jsme testy, kde jsme museli citovat celé pasáže z učebnice, jež se týkaly definicí jako právo na práci aj. Bohužel tehdejší občanka se ani nesnažila tvářit jako skrytá propaganda, jednalo se o propagandu otevřenou a cílenou.

Jedině, kde si člověk užil alespoň trochu klidu, byly školy v přírodě. Ovšem záleželo, s kým třída jela. Ujetá komunistka dokázala i z pobytu venku udělat peklo na zemi.
Navíc když naše kroky mířily do továren, na Duklu a k významným pomníkům.




                  Autentická třídní momentka ze sklonku osmdesátých let.


Spolužáci se dopustili extravagance lezením na ruský tank. Mohla za to chvilková ztráta bdělosti naší třídní. Poté museli poslouchat tirádu na téma zneuctění památky sovětských vojáků. Věc měla dohru a to když  kluci dělali v hudební výchově opičky při sovětské hymně. Neminula je dvojka z chování. Na střední škole by je patrně vyloučili…

Velký bratr prostě viděl a slyšel.

Přiznám se, že jsem odmítla svou bývalou třídu na základce. Skládala se z potomků milicionářů, důstojníků aj. existencí. Bývalá spolužačka mi sdělila, že si to moc beru, že to prý bylo fajn.
Asi jsem chodila do jiné školy Zatímco její tatínek přednášel na VUMLu (Večerní univerzitě marxizmu-leninizmu), můj obcházel zakázané demonstrace.

Schizofrenie tehdejšího života se projevovala všude. Všude také vládla atmosféra strachu a nedůvěry. Nechybí mi. Navíc děti se často stávaly rukojmím dospělých, rodičů a učitelů, tedy těch, kteří je měli především chránit.

Nedávno jsem zalistovala webem mé bývalé základky v Laudově ulici. Polila mě hrůza, protože řada učitelů, která nám otrávila první krůčky vzdělávání, tam vesele působí dodnes.

Tudíž dávám přednost tomu, aby děti učil přirozeně talentovaný pedagog bez fakulty, ale s láskou k profesi, než nabubřelý ideolog, jenž před dvaceti lety kvapně odhodil stranickou legitimaci.


Zdroj fotografie: archiv autorky


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Veronika - 17.9.2009 - 8:24

Jo, taky jsem s hrůzou zjistila, že moje učitelka z 1.a 2.třídy stále učí na ZŠ v Modřanech. Také tam učí učitelka - moje třídní 5.-8.třída a to byla naopak nejlepší učitelka, co jsem poznala - děkuji Květuši Novotné. Vše brala s nadhledem a hlavně měla o nás zájem.


Od: Martina Bittnerová - 17.9.2009 - 9:06

ano
Veroniko, je to tak, samozřejmě. Jsou učitelé dobří a učitelé špatní. Bohužel za minulého režimu to vše bylo prodchnuto ještě propagandou, což bylo ještě poněkud méně snesitelné, než cokoliv jiného. Dobrý kantor však žádnou propagandu k tomu, aby mohl dobře vykonávat svou profesi, nepotřebuje.


Od: Radek - 24.2.2012 - 14:41

Škola v přírodě
Pamatuji si,že zdravotníci na školách v přírodě nebyli nebo byli nepečlivě vybíráni vychovatelé.Vychovatele mohl dělat kdejaký brigádník,který v hlídání dětí neměl praxi.Dnes jsou podle mne zdravotníci pečlivě vybíráni.


Od: David - 29.4.2014 - 13:52

Socialismus jako zkutečný život
Kéž by se to vrátilo zpátky.
Dnes tady máme generaci úplně na hovno.
Nevzdělaná, a nebere život vážně.
Dnes se hrozně diví, že na ně dneska nadáváme socialismus byl zkutečná realita to dnešní lidi vůbec neví.
Tak ať se učí!
Prosím, a nemažte mojí reakci je to jenom pomoc do života.


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0498 s