Kultura stravování se stala nedílnou součástí našeho života. Manýry bývalého režimu pomalu nahrazují trendy, které připomínají jak zapomenutou tradici dobré české kuchyně, tak i pohled zvenčí. Už víme, co znamenají hvězdičky od Michelina a podle čeho poznáme dobrou restauraci.

Strávila jsem teď pár pěkných dnů na &Sumavě. Ubytovala se v hotelu Kuba v Kubově Huti pyšnícím se na svém webu skvělým servisem. Ve skutečnosti jmenované zařízení zažilo evidentně již lepší časy. Mimochodem tak znuděné a otrávené recepční jsem dlouho nepotkala.

Každopádně nejvíce mě zdrtil přístup v tamním restaurantu. Ušmudlaná, neochotná obsluha a především pak jídelní lístek. Svým rozsahem se podobal telefonnímu seznamu a šéfkuchař Pohlreich by z něj měl určitě radost. Skvěl se názvy jako Myslivcovo překvapení, či Prsa paní nadlesní. Přitom se jednalo o kousky vysušené drůbeže obklopené klasickou přílohou ze zavařovacích sklenic. Ta nejhorší ukázka kulinářského ignorantství a zároveň schopnosti okrádat své hosty o zážitek z dobrého oběda, či večeře.

Měla jsem chuť onu knihu zaklapnout a jít dál. Ovšem příliš jiných příležitostí místo nenabízelo, navíc jsem měla hlad. Zvolila jsem tedy cibulačku s myšlenkou, že se na ní nedá nic zkazit. Přítel si v tom samém duchu objednal smažený sýr. Výsledek předčil naše nejhorší očekávání. Nedovařená cibule plavala ve vývaru z kostky, bez chuti i zápachu a smažák jasně pocházel z polotovaru. Co je to za kuchaře, když neumí připravit ani normální vývar a obalit sýr. A za to vše si nechá ještě zaplatit. Nemravnost nejvyššího řádu.
Kuchaře dát ke zdi a zastřelit.

Po tomto zážitku jsme se tomuto místu vyhýbali. Přitom na zdi v atriu hotelu visely diplomy od školáků za vynikající kuchařské umění. Zřejmě hodnotili jiného vládce vařečky a nebo jsem natolik zmlsaná, že vyžaduji přeci jen kvalitní pohoštění. Za své peníze mám však na něco takového oprávněný nárok.

Naštěstí se nám podařilo narazit i na lepší ukázky gastronomie. Třeba v hotelu &Sumava Inn na Kvildě. Krémová zapečená francouzská cibulačka se rozplývala na jazyku a ještě dlouho zanechávala lahodný pocit na patře. Od té doby marně přemýšlím nad jejím složením a tudíž i receptem. Ovšem některá tajemství by měla zůstávat neodhalená. Mají své kouzlo a zanechají příjemnou vzpomínku. Alespoň některá.