Jiří Štěpnička utopen čarami v dlani
23.09.2009
Jaromír Komorous
Divadlo

V letošním září vplula Viola do své 47.sezóny. Možná až příliš tiše, jako lovkyně střádající svou energii na podmořský lov perel, jež vytáhne neomylně v příštím okamžiku na palubu své bárky a nabídne je, cestou do města, koupěchtivým zákazníkům na trhu s kumštem. A s vědomím, že má co nabídnout, neskrývá při obchodu rozkoš. Zkušená žena.
17. září rozprostřela Viola zvlášť přitažlivé zboží. Oscar Wilde: Zločin lorda Artura Savila.
„Každý vliv je špatný, ale ten dobrý je nejhorší“, říká v úvodu hry Jiří &Stěpnička alias lord Thomas. A říká to kouzelně, jako ostatně vše v této hře. Má totiž zdatné sekundanty. Dana Syslová - převážně jako lady Windermereová, Kateřina Lojdová, která s chutí hraje naivku Sibylu Mertonovou a Jiří Hána, v titulní roli lorda Savila, nešťastníka a člověka vláčeného svým pitoreskním životem (vraha řízeného osudem), který celý čtyřlístek doplňuje.
Sledujeme bravurní lingvistickou eskapádu světoznámého anglického tvůrce, jehož texty je radost číst, a k povinnostem hlediště patří nechat se oslnit jeho bonmoty a citáty, které jsou v textu bohatě zastoupeny. Z celé tvorby Oscara Wilda, nebo alespoň z té nejrozšířenější, dýchá všudypřítomný anglický humor. Pro jeho celosvětovou oblíbenost by to však bylo neskonale málo. Úspěch jeho textů nacházíme v břitkosti a značné jednoznačnosti přítomných vylovených perel, a i když je autor používá ve svých textech opakovaně, někdy až plánovitě, vždy je toto s úmyslem cizelovat je do maxima.
"Zkušenost je jen název pro lidské omyly." K tomuto došel Wilde i v životě. Znamená to, že nezkušenost je zároveň neomylností? Pche, řeknou mnozí. Že bychom nachytali na švestkách jednoho zkušeného (a rozhodně bravurního) autora? A sníží ho to? Ne. Proč taky? Podívejme se na další výrok: "Žádná žena není geniální. Jsou to bytosti ozdobné."Feministky tento bonmot jistě nepotěší. Je ovšem diskutabilní, zda jejich nazírání světa je zároveň potěšením toho samého… Ale o světě londýnských salónu tento bonmot napoví mnohé.
Malá a jednoduchá scéna Violy tlačí každým svým představením diváky k používání představivosti. Obecně je to úkol každého divadla, pokud se za něj považuje. Ale dramatizace jmenovaného „Zločinu“ sáhne ve Viole po dávno známých praktikách, kdy herec obsáhne několik postav rozdílné typologie, sáhne i po rozhlasové praxi (reprodukovaný hlas komorníka, šum společností zaplněného domu), i po minimu rekvizit. Nechá udělat „velké“ představení skutečnými herci na scéně. Dramaturg Jaroslav Someš a režisérka Lída Engelová je zde dovedli ke zdaru. A že záleží na výběru herců? No, vždyť! O tom je taky řeč.
Londýnské mlhy a vážní lidé jsou nesnesitelnou kombinací. Jsme, zaplaťpánbůh, v Čechách, a pár metrů od Vltavy nám toto vskutku nehrozí. Tvářit se vážně v Čechách se totiž nenosí.
Zdroj fotografií www.divadloviola.cz 