Nespoutaný a bohémský Haškův život, kterým proplouval ponořen do příjemné alkoholové lázně lze popsat velice těžce, stejně jako jeho dílo. Proslul jako nepoučitelný mystifikátor k čemuž přispěla i spousta pseudonymů, které bez rozpaků užíval. Na snaze dešifrovat &Svejka, si v minulosti vylámal zuby nejeden literární teoretik. A právě mystifikací, jěž je tak vlastní spisovatelům, je protkána i jeho největší postava &Svejk.

Samotný &Svejk, jehož prvoplánově nastavená nálepka blbce se jen těžko odstraňuje z obecného podvědomí, je naopak geniálním glosátorem ztuhlosti rakouského státu a často paradoxních poměrů, které v něm platily. Aktualitu tomuto dílku však nelze upřít ani dnes.

Hluboké jeviště zlínského divadla dává dost hereckého prostoru i tehdy, když se na scéně potkává všech šestnáct účinkujících. Navzdory tomu umožňuje, aby jeho relativní prázdnota občas dodala potřebnou lidskou intimitu. Celé představení je i přes nevelké množství kulis velmi funkční. Scénograf Hynek Dřízhal se nenechal zlákat volným prostorem a scénu nezaplavil zbytečnostmi. Podařilo se tak zobrazit starorakouskou oblibu v monstróznosti, aniž by se stala bezvýznamnou pastvou pro oči.

Celá inscenace se snaží být švejkovsky věrná. Neomezuje se na fakta daná předlohou (která navíc umně přepracovává) a její občasné společenské aktuality do inscenace vnášejí skvělé oživení. Vše ale náhle boří trojice kankánových „tanečnic“ , jež dává pocit, že teď se může stát všechno. Což umocňuje i opětovné použití kulis a jejich stale se měnící významy.

Pokud má Městské divadlo ve Zlíně v osobě Petry Hřebíčkové dokonalou Maryšu, Jan Leflík je dokonalým &Svejkem. Jeho bravurní výkon (především ten, kdy se lidový blbec stává lidovým mudrcem) nepolevuje ani na okamžik. Dobrosrdečná neohrabanost, která neupadá do grotesky a jakási prostá švejkovská civilnost, výborně vystihují Haškovu postavu. Nadporučíka Lukáše ztvránil Radovan Král a právě díky jeho hereckému talentu se z osekané postavy nestal pouhý sukničkář se šavlí.

Zmíněná osekanost, se kterou se potýká celá inscenace, je největším mínusem. Zběsilé skákání v ději předpokládá nemalou znalost příběhu. Inscenaci by slušelo občasné zpomalení tempa a prvek, který by jednotlivé výstupy alespoň trochu sjednotil. Navíc při scéně, kdy je &Svejk poslán poručíkem Lukášem, aby odevzdal „jeho“ maďarce dopis, veškeré dialogy probíhají v němčině. Bez její znalosti by se nepoučený divák mohl lehce stát svědkem podivné taškařice, jejíž smysl v rámci celého příběhu mu jaksi uniká. Pravdou ale zůstává, že případná nejednotnost interpretace se může stát zajímavým tématem k diskuzi.

Inscenace s podobným tempem na dramaturgickém plánu dosud chyběla. Vyváženost repertoáru ale staví divadlo do nadregionální role a proto nevysvětlitelné vyhození dřívějšího uměleckého šéfa, kterým byl Dodo Gombár, staví jeho nástupce Petra Veselého do nelehké, avšak doufám velmi motivující pozice.



Inscenaci &Svejk uvedlo v premíéře 20.6.2009 Městské divadlo Zlín.
Psáno z reprízy 12.9.2009



^{Zdroj ilustrační fotografie: www.barrandov.cz}