Češi mají odvěkou touhu parodovat velikány. Ovšem troufnout si na Babičku Boženy Němcové, román spisovatelky, kterou minulý režim velmi vyzdvihoval, mi přijde jako docela velká drzost. Co tě to napadlo? Proč zrovna nebohá Babička?

Ztvárnit posvátný text v ironickém duchu a poté výsledek konfrontovat s českým pokrytectvím, mě hrozně lákalo. Nejsem ani první, koho babiččina netečnost k něčemu podobnému vyprovokovala. Z celé řady připomenu jen Vrchlického „Babičku Vulgaris“. I když se jedná o útvar pro pedagogické účely těžko použitelný. Nelze ji ale dohledat ani v archívu Památníku národního písemnictví. Že by opět další důkaz české malosti? Naštěstí jsem Dán, takže si mohu kritiku, přinášející svěží a neotřelý pohled zvenčí, dovolit.

Asi můžu prásknout, že jsi se Němcovou nikdy příliš nezabýval. Tudíž při psaní scénáře jsi se řídil čím? Přeci jen fakta z Babičky všichni znají a navíc příběh samotný idealizuje dětství Boženy Němcové. Myslel jsi vůbec na to při psaní?

Je zde určitá obecná orientace v hlavních postavách, ale pokud půjdeme do hloubky příběhu, zjistíme, že jde o informace velmi povrchní. Povídka obsahuje velké množství postav, v nichž není vůbec snadné se orientovat.
Prvně jsem je vytřídil na divákovi srozumitelné minimum. V počátku jsem vypracoval poměrně jednoduchou osnovu pilířů, na nichž by měl film stát. Příjezd babičky, návštěva správcové, osud Viktorky, oběd u Kudrnů, návštěva zámku a milostný příběh Hortensie.
V souběžné ose se pak objevila i Němcová čelící připomínkám svého vydavatele.
Vzniklo tak zajímavé kontrastní spojení inspirované starou filmovou Babičkou z roku 1942 Františka Čápa a Mužem z Acapulca s J.P.Belmondem. (Po tomto přiznání už živě vidím, jak se čeští národovci drží za hlavu.)

Hm, tak právě jsem se chytla za hlavu já… No stejně jako mě polilo horko, když jsi mi svěřil poprvé svůj záměr. Najednou jsem měla touhu zachránit čest díla i paní autorky. A ty jsi se mě  hodně ptal. Ale asi se stejně nepovedlo nic „zachránit“, soudě podle recenze Mirky Spáčilové?

Samozřejmě většinou musela realita ustoupit žánru. Přesto jsme nikde nepřekročili hladinu dobrého vkusu a naopak si troufám tvrdit, že jsme pro popularizaci Babičky udělali maximum.

Nemáš přesto strach, že tě profesorka Janáčková (známá odbornice na Němcovou) pověsí na skřipec a starší generace prokleje, protože jsi zhanobil pohádku z Ratibořic?

Ne strach nemám, protože naše dílo je postaveno na inteligentním anglickém humoru, nikoliv na, ve zdejších končinách obvyklém, nakopávání zadků a pronášení sprostých slov.
Znám některé práce prof. Janáčkové a domnívám se, že naše snaha popsat známý příběh jiným a méně obvyklým způsobem, jí spíše bude sympatická. Ostatně o film, již projevilo zájem i muzeum B. Němcové v České Skalici.

Ano, ti pečlivě sbírají všechno o Němcové. Mají tam i mé články. Mimochodem co říkali samotní herci na své role, vždyť si určitě pamatují Babičku ze školních lavic. Neměl s tím někdo z nich problém?

Nebudu přehánět, když řeknu, že herci se o své role téměř rvali. Víš hrát v nějakém seriálu nebo filmu ze současnosti, to se občas přihodí, ale hrát v Babičce? Náš film je již čtvrtým filmovým zpracováním, a prvním s komickými prvky. Vůbec málokdo si uvědomuje, že skutečná parodie v českém filmu dosud nevznikla. Myslím nikoliv parodii žánrovou, ale parodii na konkrétní dílo.

Herci se rvali o role, ale já mám přeci jen potíž s obsazením. Hlavní aktéry známe, podoba řady z nich se dochovala na portrétech, např. kněžna Zaháňská. Čekala bych, že z této vyhlášené krasavice uděláš ježibabu, ale ty jsi zůstal někde uprostřed. To mi nějak k parodii nesedí. Podle jakého klíče jsi vůbec obsazoval herce?
 
Klíč byl poměrně jednoduchý. Jak jsem již zmínil, herci se o role téměř rvali, ovšem byli mezi nimi žel i tací, kteří chtěli za své účinkování peníze. Bohužel s těmi jsme se museli rozloučit v první řadě. Jedná se o film zcela nezávislý a naše prostředky jsou tudíž minimální, víceméně žádné. Dávat honoráře hercům jsme si nemohli dovolit.

A jak jsi vybíral exteriéry? Pamatuju si, že jsi ze mě lámal, jestli nevím o místě, kde by se dala natočit scéna Němcové s vydavatelem. Já jsem tě ale upozorňovala, že Němcová si spíš s vydavateli korespondovala... Kde se konkrétně zmíněná rozprava s nakladatelem zrealizovala? A uvidíme ji ve filmu?
 
Tady se musím zmínit o druhém hlavním a ne-li největším hybateli filmu, totiž o Martinu Procházkovi. Původně jsme mysleli, že natočíme skromný příběh v obýváku, coby zámeckém pokojíku a po venkovských chalupách našich známých. Už první kamerové zkoušky ukázaly, že jsme se mýlili. Nakonec Martin dokázal sehnat všechno. Opravdový zámek, skanzen v Kouřimi, kočár s koňmi i pochodující rotu vojáků. Našlo by se toho samozřejmě víc, ale vybírám pouze největší majstrštyky. Jen zrovna ona dotazovaná rozprava s nakladatelem se odehrála skutečně u něj doma v obýváku.

Ve chvíli, kdy jsi začal se mnou intenzivně diskutovat o Babičce, přicházel do kin snímek Babička o nejmenované slovenské překladatelce, která si přes inzerát hledala zajíčky. Nemrzí tě střet názvů? Přeci jen i já se dala oklamat a na minutu se vyděsila, že jsi se rozhodl mapovat sexuální život dámy zralého věku. Ostatně něco takového se ukazuje divácky více atraktivní, podobná látka by tě nelákala?
 
Nevím, co je na tom divácky lákavého, mně podobná spojení nepřijdou zrovna fér ani příliš zábavná. Snímek jsem ovšem na rozdíl od verze Babičky z roku 1921 od They Červenkové, kterou málem chtěli doboví kritici ukřižovat, neviděl. Ostatně existují i teorie, že 55 letá babička se ráda parádila a chodila na zámek pro šminky. Tím vůbec neříkám, jaký je ona poslední Babička film, jen mi prostě ten název vůbec nesedí.

Hm, chtěli asi provokovat. Netuším. Nicméně slovenská Babička je rovněž svým způsobem parodie, vypráví o neschopnosti důstojně stárnout. Babička Boženy Němcové je paradoxně líčena jako stařena, ačkoliv k Panklům dorazila lehce po padesátce. Mimochodem nepřipravuješ druhý díl k Babičce, myslím alespoň ve své hlavě? V jednom rozhovoru jsem se žertem o té dvojce zmínil..

Přiznám se, že nyní jsem na pokraji svých sil. Zrod snímku si vyžádal téměř roční nepřetržité úsilí a jaký bude výsledek se dozvíme teprve v příštích měsících. Možná prodám kameru a koupím si rybářský prut, možná…

Když tak nad tím tvým babičkovským opusem dumám, nemůžu se na něj dívat okem nezaujatého jedince. V mém případě mě napadá heslo – kdo se bojí, nesmí do kina. Ale diváky, ničím nezatížené, bych do bijáku určitě pozvala. A propos kdy se vůbec bude konat oficiální premiéra?

Premiéra, která odstartuje následnou distribuci do českých kin, se koná 17. listopadu v Palace Cinemas Slovanský dům. Zajímavé datum, že? To aby zase jednou Češi měli o čem přemýšlet. My Dánové zůstáváme klidní.

Díky za rozhovor.


Režisér v hloučku svých hereček, zdroj fotografie: babickafilm.cz