Nestává se často, aby po shlédnutí českého filmu zůstal recenzentův úsměv tak jak má- tedy bez ozdoby ironického úšklebku a ve stavu roztátém. Ačkoliv také k Protektorovi, nejnovějšímu filmu režiséra Marka Najbrta (Mistři) lze poznamenat několik nepěkných poznámek, zjevně zde máme po delší době co dělat s opravdu slušným (rozuměj dobrým) českým snímkem.

Drama česko-židovského manželství na pozadí druhé světové války začíná rokem 1937. Zatímco se Hana, nadějná vycházející herecká hvězda, nevázaně baví na premiérovém večírku svého nového filmu, Emil, Hanin manžel a průměrný reportér Českého rozhlasu v jednom, drtí v zaťaté pěsti snubní prsten. Důvody k žárlivosti ovšem s vývojem historických skutečností berou rychle za své. Zatímco Hana, zavřená v malém činžovním bytě, přemítá o všem, co mohlo být a patrně už nikdy nebude, Emilova kariéra poplatná heslu „držet hubu a krok“ stoupá strmě vzhůru. Mezi oběma manželi tak začíná vznikat propast, živená Emilovými pitkami s národním nepřítelem či Haninou vzrůstající náklonností k nedostudovanému medikovi Petrovi, toho času promítači, který pro ni pravidelně pořádá tajné filmové projekce. Nucená volba mezi manželkou-židovkou a setrváním v Rozhlase stejně jako děsivé pohledy na zkrvavené tváře odvážnějších kolegů a přátel vrací Emila zpátky na zem. Atentát na Heydricha urychluje spád nevyhnutelného a nevhodně oblečený redaktor, spěchající do práce na vypůjčeném kole musí záhy učinit rozhodnutí, které ovlivní jeho budoucí bytí v těchto nešťastných časech.

“Nemusíme si pomáhat„ - právě tak bych nazvala nevšedně střízlivého Protektora, film, který se po třech letech náročné realizace nyní dostává ke svým divákům. Na rozdíl od většiny podobně zaměřených snímků nám režisér neservíruje dojemný příběh hrdinů své doby (ačkoliv hrdinství se v Protektorovi také dočkáme). Emil i Hana jsou totiž obyčejní lidé, mající své ctnosti i slabosti a s tímto vědomím tvůrci Protektora hýbají s jejich osudy.

Zbabělý, pokrytecký, realitě se vyhýbající Emil v podání Marka Daniela patří mezi postavy, které pozná ve svém okolí každý z nás. Jeho jednání je stejně smutné jako uvěřitelné a bohužel značně poplatné také charakteristikám dnešních mužů. Hana Jany Plodkové využívá všech možností, které má v dané situaci k dispozici. Díky svojí inteligenci, soucitu a odvaze vychází jako skutečná dáma, zranitelná nikoliv hřmotným hlasem všudypřítomného Fűhrera ale láskou k vlastnímu manželovi.
Z vedlejších rolí stojí za povšimnutí především promítač Petr, svěřený doposud málo známému Tomáši Měcháčkovi (neuvěřitelně podobného provorepublikovému milovníkovi Ladislavu Boháčovi), vnášející do tíživě beznadějného klimatu závan čerstvého vzduchu a svobody (byť založený na zcela chemickém základu).

Kromě působivého hereckého obsazení, které za svou působivost vděčí nikoliv profláklým jménům, ale svým nadprůměrným schopnostem, tvůrci Protektora nepodcenili ani další aspekty filmu, jakými jsou například věrné dobové kostýmy (většinou se prý jedná o skutečné zachráněné kusy oblečení), pečlivě vyretušované exteriéry Prahy nebo kvalitní hudební podkres z dílny hudebního seskupení Midi Lidi. Skutečnou třešničkou na protektorátním dortu je ovšem scéna, resp. písnička z Hanina filmu, napsaná a natočená přesně podle dobových trendů a zvyklostí. Za další velmi šťastný krok považuji „vypíchnutí“ zadní projekce, techniky zcela typické (nejen) pro provorepublikový film. Sekvence na kolech, opakující se v průběhu filmu jako symbol běhu času, vypadá na plátně jednak zajímavě, dále pomáhá k navození atmosféry a svým zvláštním způsobem udržuje divákovu pozornost. Na tomto místě bych chtěla podotknout, že nudit se tentokrát patrně nebudete. Protektor má spád, přes svoji tématickou závažnost r působí nečekaně uvolňujícím dojmem, černý humor vyznívá opravdu vtipně a konečná scéna, přestože předvídatelná, nebudí dojem okoukaného klišé.

Paradoxně zápletka s kolem, z pohledu filmařů patrně klíčová, vyznívá poněkud naprázdno a jako jediná působí místy chaoticky a zmateně (proč Emil odváží kolo domů ??). Za další slabiny považuji nelogické použití barevných filtrů (proč jsou starší události barevnější než mladší??) a lehkou ztrátu tempa druhé poloviny filmu. Dále si nemohu odpustit výtku k opětovnému názornému předvedení intimních scén a nezbytnému odhalení nejen obou hlavních představitelů (už to prostě není zajímavé…).

V každém případě, Protektor poprávu na plátna kin patří. Právě tam totiž vyniknou všechny jeho klady v plné kráse. Ačkoliv jej z mého pohledu nelze řadit mezi filmy, na něž bych se dívala stále dokola, za shlédnutí i investici peněz do vstupenky stojí. Také soundtrack, vydávaný ku příležitosti uvedení filmu do kin tentokrát nevyzní naprázdno. Kromě povedeného ústředního motivu na něm zájemci naleznou také výše zmíněnou Haninu písničku.

PS: Jakožto jedna z komparsistek v davové scéně odsunu židů, oděna do letních šatů a vlekoucí těžký (rozuměj plný) kufr po dobu dvou dní v největších mrazech,mohu odpřísáhnout, že kladné hodnocení rozhodně neplyne z lásky k filmařům. Ano, bylo to strašné :-)


Osobní hodnocení: 80%

Protektor
ČR, 100 min
režie: Marek Najbrt
hrají: Jana Plodková, Marek Daniel, Tomáš Měcháček, Jan Budař, Klára Melíšková, Sandra Nováková, Jiří Ornest, Martin Myšička a další
hudba: Midi Lidi
přístupnost: od 12 let