Anglický humorista P. G. Wodehouse stvořil legendární postavu komorníka Jeevese, člověka vybaveného téměř nadpozemskými schopnostmi. Je vždycky tam, kde jej potřebují a především se stal nepostradatelným pro svého zaměstnavatele Bertieho Woostera.

V češtině vyšlo již pět příběhů. Mně se do ruky dostal díl s názvem Díky, Jeevesi z nakladatelství Paseka.
Vstoupila jsem tím na půdu neznámou. Nepraktický Bertie, starý mládenec, a jeho pravá ruka se stali na několik nocí mými průvodci.

Děj se zdá prostý. Bertie se rozhodne odstěhovat na venkov, což Jeeves odmítne a tak dává výpověď. Jejich cesty se zdánlivě rozchází, ale Bertie má dost přátel na to, aby vzali do služeb Jeevese.
Když se však začnou objevovat další osoby, třeba poněkud šílený sluha, či doutnající láska, jejíž otec zrušil před drahnou dobou zasnoubení, situace se komplikuje. Ovšem k neradosti čtenáře.

Většina zápletek totiž vzniká proto, že Bertie nikdy nedořekne, co si myslí. Ony trapné momenty zapříčiní výhradně nedostatečná komunikace. Naštěstí se vždy coby zachránce objeví věrný Jeeves s bláznivým plánem, jenž se nakonec zamotá natolik, že se z Bertieho stane hladový bezdomovec.

Anglický humor se vyznačuje určitou suchostí, ba dokonce kožeností. Všechno v něm má svá pravidla a čaj o páté nelze přerušit jinou výstředností, než pojedením druhé sušenky.
Ovšem zmíněné ingredience se musí dávkovat jemně a obezřetně. Aby pak nedošlo k zahlcení takřka filmovými gagy. Tentokrát se nepovedlo.

Překlad Milana Žáčka totiž často nutí vrátit se o stránku nazpět, protože se začnete v předivech vztahů ztrácet. Nutí rovněž některé věty číst opakovaně a soustředit se, co chtěl jimi autor přesně sdělit.
Slova opravdu neplynou lehce, ale často klopotně skáčou. Chybí jim něžná plynulost Jirotky v Saturninovi, či přímočarost G. Durrella.

Přitom podobná díla otevíráme ve chvíli, kdy se chceme pobavit.

Netvrdím, že v „Jeevesovi“ nelze objevit veselé pasáže, ale …
To ale zůstává na jazyku s poněkud sladkokyselou příchutí.



Zdroj fotografie přebalu: Paseka.cz