Květoslava Kocourková a Karel Vilím odvedli velmi solidní informativní práci a svůj kladný vztah ke zvolené lokalitě vtěsnali právě do již zmíněné publikace. Do ověřené edice přidali další střep mozaiky, jež nenápadně vzniká ve zmíněném nakladatelství.

Teplice získaly charakter města již ve 13.století a tím se v českých zemích postavily do šiku měst zasloužilých. Opidem je nazval ve jmenovací listině Karel IV. v roce 1373. V 18. a 19. století město vstoupilo do řad velkých destruktorů. Na jedné straně se rozrůstalo, na straně druhé bouralo hradby, brány a historické domy. Pořád ale nic proti tomu, co Teplice a tamní obyvatelé zažívali v 70.letech století minulého. Pokora k předkům žádná.

Nedá se očekávat, že radní měst po našich zemích zvolili vždy optimální cestu k prosperitě svěřeného města. Z hlediska pozorovatele zejména. Zvlášť historické domy s užitím moderních technologií bychom tak mohli obdivovat reálně a nejen z dobových snímků.

60 stran textu, a 138 černobílých fotografií dává nahlédnout do ulic Teplic. Města tradičně lázeňského, ale i ohroženého zvrácenou představou o jeho likvidaci ve prospěch těžby uhlí. Na to, naštěstí, nikdy nedošlo. Vidět obří rypadlo a dostat osypky fantasmagorie není!

„Nejen lázeňské město , ale i místo, kde se dá důstojně žít,“ stojí v závěru knihy. Z vlastní zkušenosti potvrzuji. I když přehmaty v bourání přetrvávají a bolí pořád stejně.

_{Květoslava Kocourková a Karel Vilím: Teplice - Zmizelé Čechy
Vydalo nakladatelstvá Paseka v roce 2009
obálka www.paseka.cz}