Kapky do očí? To fotbal nevyléčí!
06.10.2009
Jaromír Komorous
Literatura
„Fotbal jako celek je záležitost natolik velkého množství lidí, že není možné, aby nějak neodrážel poměry v zemi,“ uvažují ve své knize Český fotbal, radost jen po kapkách její autoři Zdeněk Čech a Josef Snětivý! Fotbal je hin, co si budem povídat. A společnost? Lepší to není ani náhodou. A co se dozvíme dál?
Autoři dali prostor úspěšným mimopražským trenérům.
Ladislav &Skorpil a Josef Csaplár dovedli k titulu severočeský Liberec,
František Komňacký Ostravu. A přidali kašpárka na niti.
František Straka přiskákal jako ambiciózní nadšenec a přihodil rovněž pár názorů. Nebo je tu jako nezávislý a znalostí přetékající žolík ve hře? Rozhodně se nebude nudit nikdo, kdo má fotbal rád. Či ráda? Fanynek v ochozech přibývá, u obrazovek s klíčovými zápasy tvoří snad polovinu všech diváků, u velkoplošných projekcí jsou slyšet dokonce nejvíc. Dávno nejde jen o sport, potažmo pro muže. To jen oni si myslí, že ano a když se objeví s píšťalkou v ústech Dagmar Damková,
tváří se jako by jim spadly hračky do kanálu. Naše dvojice spisovatelů ve své knize pojímá fotbal v celé šíři a je sympatické, že tlačí k vyjádření na téma i své respondenty. Vznikly současné a vesměs tvořivé dialogy.
František Komňacký: „Fotbal politiku nepotřebuje. Kdežto politika fotbal ano.“ Ale, ale, pane trenére! O fotbalové pýše se toho už napsalo hodně. Zde jde o další sebestředný výkřik.
Oni fotbaloví trenéři občas konstatují skoro nonsens a divím se autorům, že jim to hned nevrátí i s úroky. Situace si to někdy žádá.
Ladislav &Skorpil vzpomíná na Hradec Králové v roce 1960. Ten tehdy slavně vyhrál ligu s třinácti hráči! S hráči nezraněnými, neúnavnými! Ale to bylo před 50 lety. Osobní kontakty obecně přitvrdily, ty na trávníku zejména. Nemít rovnocenou
„lavičku“ je záležitost hodně ožehavá a sám &Skorpil si to jistě uvědomuje.
Přitažlivé na knize je
(to označení si zaslouží), co vyplývá z podstaty věci. Fotbalu přece v Čechách rozumí každý a o to lépe, když jeho skryté názory řekne někdo nahlas. Najednou se k tomu hodí i kašpárek na niti, totiž
František Straka. Jeho chvilkové angažmá ve funkci trenéra národního týmu hovoří za vše a vysvětlení jasně dokresluje stav ve fotbalovém výboru. Najednou mi nevadí jeho proslulé tataráky. Vlastně bych si i jeden dal.
Zdeněk Čech a Josef Snětivý: Český fotbal, radost jen po kapkách
Vydalo nakladatelství Daranus v roce 2009
Obálka www.daranus.cz