Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii zní podtitulek naší knihy. Chápat tyhle kategorie jako ideologii je odvážné, ale při nahlédnutí do parlamentů všech zemí napříč Zeměkoulí velice potřebné a prozíravé. Osobně to považuji za příliš idealistické, ale pokud bude naděje pro prosazení takových myšlenek v praxi, uvítám ji vřele.
Anthony Browne novinářským zelenáčem není v žádném případě. Píše pro Timesy. Ale jeho publicistická praxe je často obrácená jaksi dovnitř sama sebe a na papír padají perly hodné důkladných analýz. Jeho zveřejněná studie „Potřebujeme masové přistěhovalectví?“ v roce 2003 zalomcovala i jinak zkostnatělou politikou staré dobré Anglie.
Není náhoda, že autor posadí na první stranu své knihy citát amerického prezidenta Thomase Jeffersona (1787):
Setřes všechen strach a otrocké pověry, pod nimiž se krčí slabé mysli. Usaď rozum na trůn a každý fakt, každý názor předvolej k jeho soudu. Na americkém senátě osychá teprve malta, ale politická korektnost se zatím jeví jako noblesní nutnost ve výbavě politika a rétorika verbálního i psaného projevu má jednoznačně zelenou. Dobře, s tím se Browne nezabývá. Z jeho projevu lze vyčíst, že tohle nadání od své prezentace očekává samozřejmě a rovněž od všech ptáků, co se soustřeďují u krmítek různých politických stran.
Předmluvy k českému vydání se ujal
Martin Weiss, komentátor Lidových novin, komentáře
David Conway, mimo jiné emeritní profesor filosofie na Middlesex University. Užitečné orámování původní rozměrné statě. Zatímco Weiss přiznává počáteční pobavení, Conway propadá až nevědeckému nadšení. Česká skepse má opět na čem se pást a ostražitost, s kterou se asi rodíme, má na semaforu zelenou. Jenže nejsme na to kupodivu sami. Opovržení a dokonce zařazení mezi ryze odporné teorie sklízí autor dokonce v rodné Anglii.
Po přečtení knihy se mi v hlavě formuje myšlenka lehce burcující:
Nedostatek politické korektnosti na akademické scéně vede nutně ke zvýšené aktivitě extrémistů v aktuálním životě. Ono to tak opravdu funguje. Ačkoli si to nikdy nepřipustí, svazky extrémistů mají strach. Pitomý strach z etiky, kterou málokdy chápou jako něco pozitivního a když se pak s ní střetnou, neví si rady. Jenže etické (korektní) chování mizí nejen z politické sféry nebývalým tempem
a strach z toho, co neznám, tedy kultivovanost, prakticky neexistuje. A můžu řvát na lesy extrémistické výmysly, vytrčit prostředník i na svatého otce a se zákony si vytřít …
Úprk rozumu bych zadal jako povinnou četbu už na střední školy. A při vstupu do parlamentních řad znovu. Užitečná je ta knížka každému. Jen holým lebkám těžko! Anthony Browne: Úprk rozumu
Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2009
obálka www.dokoran.cz