Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 15.6.2024, svátek má Vít 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Za krajkou do Vamberku

24.10.2009   redakce   Výtvarné umění   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Za krajkou do VamberkuAktuální výstava Jiřiny Pivoňkové &SATY, doplněná fotografiemi Radka Borovky, prezentuje velmi netradičním způsobem jedno z nejstarších českých uměleckých řemesel, krajkářství. Expozice, která bude v Muzeu krajky Vamberk přístupná až do března příštího roku, poukazuje na možnosti využití krajky v dnešní době a rozličné způsoby jejího vnímání.

Kořeny krajkářské tradice v českých zemích sahají až do 16. století. Od té doby se krajka a její zpracování těšila zájmu a náklonnosti nejdříve panovníků, později prvorepublikových státních ústavů a nakonec i komunistických vlád. Dnes jakékoliv ideologické protěžování krajky zcela pominulo a umělci hledají nový smysl krajkářské tvorby. Na výstavách se vedle tradičních, začala objevovat díla, v nichž jsou klasická vlákna nahrazována jinými materiály např. drátem, žíněmi, umělými vlákny, dřevem či papírem. Krajka, stejně jako jiná umělecká vyjádření, ve stále větší míře čerpá také z aktuální doby a moderního prostředí. Jen tak je schopna vyjádřit tvůrčí svrchovanost a otázky současnosti.

Výstava Jiřiny Pivoňkové je součástí volného cyklu výstav, v němž Muzeum krajky Vamberk představuje osobnosti české krajky druhé poloviny 20. století, které byly v roce zastoupeny ve výstavě Proměny vlákna v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Základ expozice tvoří kolekce modelů ze strojně paličkovaných krajek TOPAK, které se v Česku vyrábí více než 100 let, prezentovaná společně s velkoformátovými fotografiemi Radka Borovky. Ve výstavním sále mohou návštěvníci shlédnout i prezentaci představující přípravu výstavy, její jednotlivé fáze i dílčí výsledky, a nahlédnout tak přímo do procesu tvorby Jiřiny Pivoňkové.



Jak vznikl nápad, který v Česku zatím nemá obdoby, prezentovat krajku společně s fotografiemi?

Ve stejné době, kdy jsem začala připravovat výstavu do vambereckého Muzea krajky, jsem se setkala s Radkem Borovkou při navrhování webových stránek pro náš obchod. Náhodou měl ve své pracovně rozložené fotky z cest. To nebyly fotky z dovolené. Za deset dnů jsem ho požádala o spolupráci.


Kdo další se na přípravě výstavy podílel?

Když jsem dostala nabídku připravit ve Vamberku vlastní expozici a začala na projektu pracovat, oslovila jsem továrnu na paličkovanou krajku TOPAK v Drnovicích. Její současný majitel mi velmi přátelsky pomohl vyřešit problémy se strojovou krajkou a technologií. Daroval nepoužité zbytky páskové krajky z výroby. Později jsem u nich realizovala své dvě krajky, které spolu s ostatními prezentuji na výstavě jako &SATY. Celý dvouměsíční proces jsem si dokumentovala a je možné jej shlédnout na výstavě.

Čím se řídil výběr fotografií?

Pro některé &SATY jsme hledali fotky a v druhé polovině jsem se nechala inspirovat třeba fotkou trávy z Berounska, nebo africkou ...

Mají jednotlivé šaty určité konkrétní pouto ke „své“ fotografii?

Ano mají, třeba baobaby jsem si tak oblíbila, že jsem ve svém depositu našla ručně paličkovanou bílou krajku, a spolu vítají návštěvníky ve výlohách Muzea. U dalších fotek jsem se inspirovala vrstevnicemi krajiny nebo strukturou písku a hranicí nebe a pouště. Vnímala jsem i celkovou atmosféru fotky, odstíny zelených, ty jsem například tvarovala pomocí vzorů páskové krajky jednobarevně černou, která ale prosvítá do zelené.

Krajka je dnes vnímána především jako umělecké řemeslo, myslíte, že do budoucna najde své uplatnění v moderním oděvu?

V posledních dvaceti letech se mnohé změnilo, tak je tomu i v tomto oboru. Umělecká řemesla mají svůj vývoj v každé zemi, ale současně jsou také nositeli tradice. Tedy i národní tradice. Všechny státy EU se v poslední době snaží tuto tradici udržet, nebo zachránit, to je asi lépe řečené. Tyto obory potřebují zájem veřejnosti, propagaci a peníze. Potřebují ale i spolupráci s návrháři a designéry. Například na výstavě Finské řemeslo v Košicích se podíleli i výtvarníci specialisté. Byla to nádhera! Pochopení problému a částečně i inspirativní řešení. Ale také výzva k následování. Česká republika má jako jediná v Evropě muzeum krajky, kamenný dům se svou historií, expozicí a výstavním prostorem pro autorské výstavy. Stále tu jsou lidé, kteří se jí věnují. Vamberecké muzeum připravuje páté bienále krajky. Věřím, že krajka své uplatnění najde vždy. Zda má ale budoucnost velká krajka, to neví nikdo.


Tradiční krajkářky nemají příliš vřelý vztah ke strojové krajce, proč se Váš postoj liší?

Věnuji se mnoha činnostem a času mám pomálu, proto je pro mě používání strojové krajky pohodlnější. Zároveň si myslím, že strojová a ruční krajka na sebe nežárlí, jsou to zkrátka dvě rozdílné technologie. Ve spolupráci s Topakem jsem měla možnost strojovou krajku i navrhovat, pro svou výstavu jsem připravila dvě. Uplatnila jsem je i při výrobě batistových košil letošní podzimní kolekce.

Zdroj:

Pavla KANTNEROVÁ


Více informací

www.jipi-rb.cz a www.moh.cz



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0576 s