Jedná se o zcela aktuální téma právě nyní, kdy začíná podzim a my s třesavkou a modrými rty paličatě odoláváme svůdnému volání kabátů ze skříně, protože je ještě čas, což nic nemění na tom, že když potkáme na ulici vesele poskakujícího pejska, závidíme mu jeho hřejivou srst. A vlastně nejen závidíme, my ji budeme doslova obdivovat, dokonce si třeba i chrbát ohneme a podrbeme pejska za ouškama. „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá,“ zazní nám v mysli. A to už se piškvoříme na toho roztomilého yorkshira s červenou mašličkou: „Ty jsi ale děsivej hlídač, co? No pozor, už se tě bojím!“ (Pitbulovi bychom se přirozeně neposmívali, ani kdyby měl na hlavě klobouk s třešní a na zadku tanga.)

Že na zvířátkách obvykle milujeme právě ty dlouhé chlupy, na tom není nic zvláštního, ovšem za zajímavost již považuji, že sami na sobě v podstatě totožné chlupy zcela nesnášíme. Jsou nevzhledné, všude čouhají, motají se, zapáchají, vypadávají v nevhodnou chvíli a občas se dostanou na místa jim veřejně zakázaná, tj. do úst. Fujtajbl! A tak z mnoha a mnoha důvodů tu naši srst pravidelně a pečlivě odstraňujeme a činíme tak dokonce bez ohledu na bolest, jakou nám to způsobuje. Nevyluštitelnou záhadou pak pro mne zůstává, že všechno tohle mučení provádíme na stále na větší ploše těla, protože začínalo se u podpaží, pokračovalo se kolem linie kalhotek, dolů k lýtkům a pak zase zpátky nahoru k …píp… a dnes už se často holí i ruce a nakonec nám z celého toho porostu po těle zřejmě zůstanou jen vlasy a obočí, obojí samozřejmě přesně upravené a zastřižené. Tak velí móda a my tuhle dámu posloucháme, že! A kdoví, možná se splní vize budoucnosti ze seriálu Návštěvníci a my shodíme i tu kštici nahoře. Tento trend už ostatně zasáhl mužskou část populace, jejichž vlasům diktuje striktně buď „všechno nebo radši nic“.

Ale největší ironie toho všeho počínání je, že ačkoliv shazujeme srst svoji, oblékáme se pak v podstatě do srsti cizí, do vlněných výrobků, kožešin či kůže, a to s velikou chutí, jelikož umělotina je nepohodlná a nepropouští vzduch. - A kvůli této naší zálibě musí některá zvířata, která ale přeci máme tak rádi, zemřít. No, není to paradox?

Tak třeba i kvůli němu se v měsíci říjnu budeme pídit po tom, zda „se srstí nebo bez“.

^{Zdroj foto: helpanimals.blog.cz}