Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 29.5.2024, svátek má Maxmilián 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Častušky po ruské revoluci

05.10.2009   Ivo Fencl   Poezie   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Častušky po ruské revoluciSnažily se o humor a dneska se zdvojnásobil.

Častušky dosáhly největší obliby už koncem devatenáctého století, ale rašily i po „Velké říjnové socialistické revoluci“ 1917, jenom dostávaly nový obsah. Jak vypadala nová ruská častuška dvacátých let? Nu, třeba i takhle: Pod vršíčkem štěká psíček/ malinký pejsánek/ Do novin moc pěkně píše/ Péťa, můj milánek!

Už ve dvacátých letech probrala taky ruské lidové popěvky jistá paní Melniková-Papoušková a vyčlenila některé do knížky, kterou do češtiny přeložila a u Otakara &Storcha Mariena v nakladatelství Aventinum (poprvé existovalo v letech 1919-1934) uplatnila. Dílo se jmenuje prostě Sovětské častušky (1929) a kdyby redaktoři tehdy tušili, co nás všechno čeká, kdopak ví, jestli by před jeho realizací či rudou vazbou necouvli STRANOU. Pročpak se ti huba mračí/ kysele, tatíčku můj?/ Komsomolec je mi dražší/ než bohatý ženich tvůj, nacházíme tu. Anebo: Na procházku se mi nechce,/ nemám apetitu./ Já mám ráda komsomolce,/ zrzounka Nikitu.

Doktor Otakar &Storch Marien přitom tyto častušky vypravil v úpravě Františka Muziky a „s šesti původními kresbami Grigorije Musatova“, mezi nimiž najdete vytištěn i třeba takovýto výtvor ruské lidové tvořivosti: Zlíbám tvoji něžnou tvář,/ důlek narůžovělý,/ protože jsem proletář/ strašně uvědomělý.

Ale shrňme to. Kromě překladatelčiny předmluvy svazek disponuje čtyřmi oddíly Láska, Život, Politika a Smích. A takhle, pěkně prosím, zní častuška z prvního oddílu Láska: Můj milej je komunista/ a já jsem vně partaje./ Půjde-li to takhle dále,/ láska naše roztaje.

Naznačené členění je do značné míry formální, musím dále říct, a mimo to vás překvapí, že ani porevoluční častušky nevynikají ustálenou ideologií, kdepak. Vznikaly i vyloženě protikomunistické jako: Byl Mikuláš hlupáček,/ stála žemle šestáček./ Nynčko přišli komunisti,/ a tak nemáme co jísti. Anebo: Já na soudku sedím/ a pod soudkem kaše./ Trockij pravil Leninu: Teď je Rusko naše. A také: Soudruhové, soudruhové,/ nejsme horší vás,/ nože máme nabroušené,/ soudruhové, na vás! Nicméně, a to je rovněž faktem, převážná část popěvků v knižním souboru náleží následující sortě: Můj milý je bolševik/ a já komunistka:/ uvědomělý párek,/ třídní ratolístka. Či: V konsomol dal jsem se zapsat/ i své slečince velím,/ já tě, moje zlaté děvče,/ leninismu naučím. Anebo: Dovolte mi, mí rodiče,/ s komsomolci známost víst,/ komsomolci nás naučej,/ Leninovy knihy číst. A aby toho ještě nebylo málo, zazurčí nám do uší i výslovně proticírkevní písničky: Nebudu se v chrámu modlit,/ nechám starce modlit se,/ raděj budu v klubu sedět,/ budu komsomolit se. A co ještě zaujme? Snad i občasný primitivismus, například: Komsomolce když neznala,/ komsomolkou nebyla,/ komsomolce když poznala,/ komsomolkou se stala.

A zda zaujme i vtip? Někdy. Abych ale pravdu řekl, právě z posledního oddílu Smích se dá v tomto směru jen horko těžko vybírat. Nebo aspoň já nenalézám skoro nic k smíchu, tedy pokud vás nepobaví písničky typu Nepotřebuji si koupit/ kathódní zesilovač:/ protože je žena moje/ učiněný tlampač, anebo rádoby cestopisné popěvky: Pustíš-li se na Kavkaz,/ svítí slunce v zřítelnice,/ pustíš-li se na Evropu,/ svítí slunce do zadnice, což, uznávám, koneckonců není zas tak plochý text. I když ani žádný Jirka &Staidl. Jinak však uznejte sami. Co je dnes po osmdesáti letech podobná prvoplánovost proti skutečně a smrtonosně vážně míněné častušce jako: Nalívej, maminko, čaje/ do sovětských koflíků,/ můj miláček brzo přijde,/ rudou nosí košilku. Anebo: Jenom zřídka doma bývám,/ v klubu v knížce listuju,/ časem nadarmo neplýtvám,/ politiku sleduju. A co je dnes nějaká zadnice proti častuškám libě pojednávajícím o samotném Vladimíru Iljiči? Chodí Lenin po vesnici/ s rudou brašnou po straně:/ probůh, dejte almužničku/ proletářské armádě! Ale veršovalo se a zpívalo taky o dalších velikánech. Sedí milý na pavlači/ moudrosti má plné oči./ Karla Marxe čte on v hloubi/ a rozumí z něho houby.

Ale co je to celé proti - zcela vážně míněným - častuškám o dívčím vzdoru, dejme tomu! Obléknu si bílý šaty/ celej okres oběhám,/ ať si myslí kdo chce, co chce,/ komunistu ráda mám!




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Špáďa - 7.12.2009 - 15:41

Příjemně mě pobavilo...
tohleto relaxační komsomolení.

P.S.: Já jsem sice starší, pamatuji z minulé éry leccos, ale již jsem se nekomsomolil, nýbrž pouze svazoval, předtím pionýřil a coby klouček zcela bezděčně a neuvědoměle jiskřil... |:-).


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0364 s