Nosila bych dříví do lesa, kdybych se jala líčit všechny špatnosti a zlozvyky nás Čechů, nehledě na připomenutí mindráku malého národa, ačkoliv existují méně početnější země. My však trpíme komplexem zřejmě způsobeným většími sousedy, jako např. Němci, jejichž smysl pro pořádek nás naprosto irituje. Vždyť inteligent zvládne chaos.

Umíme dobře pít pivo a náročnost české kuchyně nutí každého po obědě svalit se na kanape. Odsud sledujeme sport v televizi, abychom si hezky zavlastenčili při fotbalovém nebo hokejovém utkání. Jindy to nedokážeme.
Láme se v nás východ a západ, z toho západu jsme si odnesli přeci jen více. Alespoň pevně doufáme.
Srovnávat se s rivalem národa Ruského, národa, který nás okupoval a více jak čtyřicet let dodával návod k žití, téměř nelze. Na druhou stranu právě zmínění průvodci svou trefnou charakteristikou mohou poukázat na značné rozdíly.

Čech miluje ironii a švejkovské pošklebování. Rusa trápí chmury, jeho duše se zdá temná a bezedná. Dokáže o ní přemýšlet dlouhé hodiny a trápit se. Snad proto zvládá obrovské množství lihovin, v čemž mu Čech, jenž sice drží primát v konzumaci piva, nemůže v žádném případě konkurovat. Všichni kdo studovali v Moskvě se sice naučili pít vodku, a zvýšili následně doma i její nákup, ovšem za svými učiteli zůstali tvrdě pozadu.
Vyrovnáme se však zcela v oblibě prací na zahrádce. V Rusku si drží dači, u nás zase chaty, které obklopují rozsáhlé latifundie, na nichž se dřou do úmoru jejich šťastní majitelé. V době sklizně však zjistí, že nedokáží zpracovat úrodu a tak se celé rozvětvené rodiny musí např. naučit připravovat cuketu na sto způsobů. Všichni se pak jistě těší na zimu, kdy ve sklepě zůstanou pouze brambory a ve spíži zavařeniny.
Česi si poměrně bedlivě střeží vlastní pohodlí. A hledí, aby o ně nepřišli. Rusové, uvyklí na nesnáze, naopak vydrží hodně. Čech se radši vylže, vymluví.

Každý Rus je nahraditelný, vždyť jich napočítáme 148 miliónů, vzácnější Češi se musí před nebezpečím chránit, byť úskokem. Co kdyby vymřeli. Tohoto hesla se úspěšně drží staletí.

V Čechách existuje korupce, ale občas ji někdo odsoudí, alespoň na oko v novinách, v Rusku se toleruje jako běžná součást každodenního boje o skývu chleba. A tak by se dalo pokračovat.

U nás se netěší Rusové přílišné oblibě. Ve skutečnosti jim jen nerozumíme, neznáme je a máme z nich možná strach. Pro strach mluví i historická zkušenost. Navíc my jsme opravdu stateční jen, když sledujeme prospěch. Boj pro myšlenku se obvykle trestá.
Ačkoliv třeba za upálení Jana Husa bychom klidně vynadali papeži.
Naštěstí jsme ateisté, naštěstí pro Vatikán.


V článku jsem volně citovala obsah z knih:
Xenofobní průvodce Rusové
Xenofobní průvodce Češi
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2009

_{Zdroj přebalu: Nakladatelství XYZ}