Velbloud je prostě neohrabanec. Nevycválanec, svéhlavec. Sudokopytník. Své dva prsty má rostlé do širokého véčka. Pod ním vrostlé napěchované polštáře, aby se nebořil. Má na první pohled těžkopádné tělo. Nepravidelně rostlou srst. Žádný mazlík. Pozoruhodný je způsob jeho pohybu, při kterém zvedá vždy obě pravé nebo levé nohy najednou, což se projevuje kolébavou chůzí. Jeho normální cestovní rychlost je vlastně člověčí. Kolem 4 km/hod. Tady podobnost končí. Dokáže překonat i hranici 60 km/hod. Velbloud dvouhrbý je mimořádně odolné a otužilé zvíře, pověstné svou schopností přečkávat dlouhou dobu bez pití. Metabolismus velbloudů překoná až 20%úbytek vody v těle (člověk při úbytku 12% umírá). Pak dokáží vypít až 60 litrů vody najednou. Vodu mají jinak rádi, dobře plavou a s oblibou se v řekách koupou. Navzdory programu a itineráři potencionální cesty. 

                                         
                                                           _{nafešákovaný velblud dvouhrbý}

Jednou přitáhli husité obléhat Plzeň. V mých očích parta lapků, i když je historie vykresluje jinak. Město se nedalo. Při jednom z výpadů za městské hradby se Plzeňským podařilo ukořistit živého velblouda, kterého sirotci přivezli jako dar krále z Polska za pomoc v bojích proti řádu německých rytířů. Obránci přivedli odcizeného velblouda s velkou slávou do města a později darovali Norimberčanům. Husité po ztrátě velblouda zanechali obléhání a odtáhli. Liška ryšavá, Zikmund Lucemburský, v roce 1434 přiklepl Plzni velblouda do znaku.

Ta v roce 1995 přiznala své těžce babské roky. Prý 700 let od založení. Divadelní spolek Žumbera uvedl ve 20 reprízách na náměstí Republiky před radnicí historickou veselohru Saracénský čert. Z pera autorů Pavla Vernera a Josefa Kejhy. Stupňovité hlediště pro 1400 diváků. Titulní roli zahrál s radostí a velkou grácií jeden živý saracentský čert. Myslíte-li si, že se trochu civilizoval, mýlíte se. Mlel si svou a málem to koupil i na návštěvě právě dlící Václav Havel. Jednu potencionální hereckou hvězdu odepsal bez role.

_{foto Jaroslav Vogeltanz, Zoo PLzeň}