Nemíním tu psát recenzi, spíše jen dojmy z generální zkoušky představení, kterou jsem navštívil. Lyrikál Kudykam je syntézou divadla, muzikálu a dramatického přednesu veršů. Spojují tak všechny komponenty do jednoho roztoku, který se  umělci snaží rozprášit z prken do obecenstva. Záměrně jsem použil slovo snaží, protože dle mého názoru práh dokonalosti nebyl překročen. Devizou koncepce měla být hudba Hapky a Horáčka ztvárněná neokoukanými zpěváckými tvářemi. Myslím si, že to byl v určitém smyslu i krumpáč, kterým autoři kopou svůj rov.

Ono totiž slyšet tak silné písně jako V penzionu svět či Smích z vedlejšího pokoje v podání jiných hlasů než jsme zvyklí (díky Kocábovi a Müllerovi), přináší spíš vnitřní boj a srovnávání s originálem. Úvodní kladivo tak nepůsobí, jak tvůrci zamýšleli, a divák nedostává své. Smíření s tímto faktem přicházelo až po první třetině, kdy jsem začal vnímat Kudykama silněji a ztvárnění písní mi přineslo zážitek.

Skokem se dostávám k druhému negativu lyrikálu Kudykam, jímž je jakási ukecanost. Aby písně tvořily příběh vyprávějící, spojují je verše, které sice mají být více než jen oslími můstky, protože nesou příběh kupředu. Horáček jich napsal prý 2009. Aby z úst protagonistů nezněly jako ostrov v oceánu, jejich recitace či spíš divadelní přednes jsou dramatizovány na pozadí, které tvoří uměleckotanečněkomediální rámec. Nevím jak jinak popsat spojení uměleckého kočičího tance s potměšilým ptačím rejem, které provádějí hlavního hrdinu po celé představení v druhém vizuálním plánu. Díky některým skutečně dlouhým veršovaným pasážím se délka představení vytáhla na tři hodiny netto. Chápu snahu autorů o umělecké vyjádření vázaným způsobem, ale podle mě leckdy překonávalo hranici, kdy se do hlavy vkrádá pocit nudy.

Obdobných názorů jsem "natajňačku"  vyslechl ve foyer o přestávce vícero, kdy maskován čekáním na chlebíček s máslem za 40 "ká čé", jsem neomaleně vyslechl pár názorů. Jak by ne, velká část diváků (včetně mě) byla totiž rekrutována ze skupiny příznivců posluchačů CD na kterých Hapka s Horáčkem krouží již spoustu let. Zbytek byla zřejmě nutná omáčka k chutnému masu.

Frenetický potlesk na závěr, dal ale najevo, že ctitelé muzikálového umění byli přítomni většinově a stejně tak velkým dílem spokojeni. Já pod pláštíkem tmy v sále při závěrečné děkovačce raději spěchal pro kabát v šatně, abych z šeré Prahy odjížděl s velmi rozporuplnými pocity. Narozdíl od hlavního hrdiny v úvodu jsem ale věděl Kudykam.
_{Zdroj foto: http://www.kudykam.net}