Protože o tom ta kniha je. O normálním lidském všímání okolí a lidiček v něm. Nikoliv o bachování za záclonou a sledování, co se kde šustne, jak je, bohužel, v Čechách stále skoro běžné. Nikoliv o škodolibosti, která se dostaví téměř stoprocentně, když potká známého z ulice nějaký trabl. Je to o setkávání se s ostatními lidmi, s kterými člověk nemá ani nic společného, o povídání si s těmi samými lidmi, o vyslechnutí dané skutečnosti a někdy i hledání a nacházení cesty, jak se hnout z náhle jaksi zasmrádajícího místa. Teď rychle zpět! Co se čeká? Základ. Mít přístupnou duši k trápení bližního a chuť s ním komunikovat.

Nepřetržitý tok myšlenek, postřehů a obrazů prostředí, velmi slušně zabydlené nejrůznějšími sociálními prototypy společnosti, méně slušné vykreslení přítomných charakterů, až neslušné jejich sesypání autorem do jednoho svazku. Co to vlastně ten Lamberk vytvořil? Ze všech známých forem literárních útvarů mě nejvíc napadá deník. Vznikl deník velmi důkladného zapisovatele, s perfektními záznamy, obsahující i přímou řeč. „To je toho“, řeknete. Ale zkuste si takhle zapisovat den po dni, hodinu po hodině. A ještě koukat, aby to šlo číst. Do jednoduchého vyprávění jednoduché příběhy? To tady úplně neplatí. Upřímně řečeno, nával pozitivních postřehů knihu neudělá.

Lamberkův jazyk je i po těch letech (emigroval v roce 1976) barevný jak duhová koule. I když si nechci nechat vzít iluze, zásluha korektury bude asi značná. Korektorka Marta Dreyerová. Ale nikdo nesejme z autora břímě původní tvorby. Objektivně, není zdaleka jediným aktivním lékařem v množině dalších spisovatelů. Ale žádný jiný se nepředstavuje v přímé spojitosti s deklamovaným textem. Haló čtenáři, není to jen o trablech. Na stopětatřiceti stránkách nechá nahlédnout do běžných dnů svých i prostředí, v němž se pohybuje. Zjistíte, že i starosti jdou brát bez starostí, že i radost se dá oplakat.

_{Jiří Lamberk: Rozverné dny miamského lékaře
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2009
Obálka www.knihy-xyz.cz}