Bohužel Františka posléze okolnosti vyhnaly z lůna Střediska západočeských spisovatelů, spíše tedy závist a nepřejícnost ostatních členů. A i KMA svým způsobem doplatil na touhu některých využívat jeho značku pro osobní profit. Klub skončil. Každopádně já jsem na aktivity KMA ve své další činnosti navázala. Nicméně jsem poznala na klikaté cestě opět pěkný počet prospěchářů bažících po vlastní slávě. A z veřejného života jsem se více méně stáhla.

A přitom jsem vychovala některé autory, např. Hanu Formánkovou, bývalou kolegyni z Webmagazínu. Která přes veškeré antipatie nemůže upřít, že já ji navedla, aby opustila své veršovánky a zkusila prózu. Zora &Simůnková zase pro změnu přebrala společnou koncepci literárně-hudebních večerů. A úspěšně pořádá léta podobné akce. V čemž ji obdivuji, já jsem kdysi prosazovala připravenost, ona náhodu.

To všechno se mi vybavilo při čtení knihy Tajemný Plzeňan - monografie Františka Spurného, vydané k jeho šedesátinám. Přišla jsem k ní zvláštním způsobem.
Nedávno jsem totiž Františka oslovila s prosbou o jeho vzpomínku na tzv. sametovou revoluci. Odpověděl mi krásným mailem a zásilkou dvou publikací.

Po přelistování pár stránek mi vytanula na mysl výčitka, proč se takový inteligentní a obětavý člověk odmítá jakkoliv angažovat. Když jsem se ponořila do textu hlouběji, pochopila jsem proč. Na základě vlastního osudu totiž odkrývá naprosto otevřeně marasmus lidské společnosti, hovoří otevřeně o naivitě, s níž se angažoval po revoluci v Občanském fóru a o marnosti snahy ve zdejší kotlině pomáhat, či někomu prospět.

Pokud se pozastavujeme nad materialismem současnosti, musíme si připomenout, že tento neduh se plně rozvíjel už za socialismu. Zdálo se jednoduché utáhnout Čechy na vydatný nedělní oběd a možnost pinožit se na zahrádce před chatičkou. A zakrýt pak líbivým pláštíkem obrovskou nesvobodu, kterou jsme trpěli.

František ale svým příkladem ukazuje na důležitost vnitřní svobody.
Ví, o čem mluví. Ve smutném dětství plném ústrků a bití poznal hloubku ponížení lidské bytosti a zároveň i přeneseně politickou perzekuci otce, jenž za první republiky vykonával poměrně důležitou funkci, za níž se mu soudruzi mohli pod rouškou strany mstít.

Aby se nakonec z Františka stal vyrovnaný člověk nepotřebující pět univerzit k tomu, aby pochopil.

Kdo nedělá kariéru, jako by neexistoval. František, muž sta řemesel, se musí jen potichu smát. Kariérou nikdo nezíská nic krom osobního prospěchu, navíc si pošramotí pověst a pochroumá osobnost, protože úspěch vyžaduje obvykle přizpůsobit se ve stylu - kam vítr, tam plášť.

František se nezubí z televize. Nepotřebuje to. Přitom vždycky něco vytvářel a organizoval.
Díky němu vznikla literární soutěž ve Františkových Lázních, na kterou se váže i má osobní vzpomínka.

Jako naprosto neznámá a mírně vyděšená jednadvacetiletá autorka jsem se dostala do finále patnácti nejlepších a na druhé soutěži Literární &Sumava, kde František rovněž zanechal svou stopu, jsem obdržela cenu za poezii i za prózu. Pro mě znamenalo ono klání víc, než si kdo dokáže představit. Nepocházela jsem z rodiny umělců, neměla jsem žádné kontakty, ani konexe. Nevěděla jsem, jestli ve mně něco vězí… Od té doby jsem získala více ocenění, ale první dvě se mi v paměti uhnízdily natrvalo.

František svou monografií dosvědčuje, že jsem si nic ze svých zážitků nevymyslela. A domnívám se, že podobné „alibi“ vytvořil všem, jež se o něco pokouší, ale naráží na obrovské nepochopení, zlobu a tupost.

Ovšem on sám na podobné nešvary doplácel poměrně často. Sám zná bolest z křivého obvinění z prospěchářství, ačkoliv se spoustě věcem věnoval z lásky a z nadšení.

František také  přednášel v rámci činnosti planetária v Karlových Varech o různých otázkách lidské existence. Obohatil spoustu posluchačů o nový úhel poznání. K jeho dalším aktivitám však patřila i muzika, malování, vydávání knih aj. Někdo by prohlásil – renesanční člověk. Sám František oponuje, že renesance zůstává záležitostí historie, on se považuje za jedince budoucnosti.

Tajemný Plzeňan však odhaluje především Františkovu minulost, pojmenovává všechny jeho aktivity a ukazuje na nich zcela ojedinělou osobnost, která nemůže splynout s davem, protože by zradila samu sebe.
Doplněná o krátké vzpomínky přátel by mohla působit dojmem ódy na ctnosti občana Spurného. Protože i on na bedrech nese slabosti. Přiznává se k nim. Nejedná se tedy v žádném případě o dokument – Polobůh a jeho svět.
Ale když už vezmete pero do ruky a chcete druhým přiblížit jedinečnost blízkého člověka, každý rád logicky vynese to pěkné a pozitivní, co jej s dotyčným spojuje.

Mladý student Roman &Skubal si vzal na sebe nelehký úkol, když se rozhodl Františka vytrhnout z jeho soukromého exilu a donutit k uspořádání „života“ na papír. Svůj úkol zvládl se ctí. Možná by na některých místech publikace chtělo přidat více úhlů pohledu, ale proč dávat hlas k obhajobě estébákům a stranickým kádrům. Kteří jen sledovali osobní užitek, přesně to, co Františka odjakživa odpuzovalo.

Kniha je od Františka a svým způsobem pro Františka. Ale ve druhém řádu osloví všechny tápající, co hledají své místo a cítí se zaskočeni okolními událostmi.
Nikdo ji však nezhltne naráz. Musí se dávkovat. Nainfikování volností a jistou moudrostí však vydrží nadlouho.

Tajemný Plzeňan
Vydal Primapress 2006