Poezie k hudbě I. Ta semaforsky pasující - Jiří Suchý
25.11.2009
Jaromír Komorous
Miniškola
Někdy mi připadá, že pro tu jinak velmi privátní holku, zvanou POEZIE, je sepětí s hudbou jedna z cest, ne-li jediná, jak se dostat v této době (nedělejme si iluze, i v těch předešlých) do povědomí mas. Nemusí se vždy jednat o střední proud, čirou pop music. Spíš naopak. V tzv. okrajových žánrech je slyšet překvapivě víc, než si tvůrci kdy představovali. Jdeme na to.
Nedávno oslavilo své padesátiny divadlo Semafor a s ním i 50 let na vskutku národní scéně jeho legenda, pan Jiří Suchý. Tento seriálek s ním začít chci a co si vykládat, sluší se to. Člověk, co poezii dostal do tingltanglu. Co ji dostal s purpurou na plotnu a s přehledem i mezi krávy. Chlapík, co s Poezií snídá i flámuje. Zanedbaná není nikdy. Užij si, děvče. Jiří Suchý svou tvorbou musel oslovit každého, kdo kdy vzal tužku do ruky a pustil si svahilštinu do uší, s přáním, aby na konci vypadlo dílko hodné artikulovaného projevu. Někdo, jako v tomto případě, má tu kliku, že si to odzpívá sám a písnička získává rozměr autorského přednesu, což je mnohdy nepřehratelný žolík v ruce. Pan Suchý jej drží často.
JO TO JSEM JE&STĚ ŽIL
Jo vzduch byl plnej boje
Jak jsem tak do něj pliv
Ta slina byla moje
A já byl ještě živ
A barva stejnokroje
Mě hřála na těle
Jo vzduch byl plnej boje
A byla neděle
Jo to jsem ještě žil
Jo to jsem ještě žil
Pak ale přiletěla
Lesklá a horká střela
Uprostřed mýho čela
Našla si mrcha cíl Ta písnička nikdy nebyla prvoplánový šlágr. Ale všimněme si pár atributů, jež text vystřelily do sféry svébytné poezie, samonosného sdělení, které v této kategorii očekáváme bez ohledu na hudbu. Především dokonalé, zkratkovité expozice děje, ovšemže za účasti originálních rýmů, plynulý přechod do dryáčnického rozuzlení s lakonickým konstatováním, chcete-li s pointou v závěru. Všudypřítomná nádherná čeština. K nesmrtelné slávě semaforských písniček patří ke všemu ještě jedinečný cit Jiřího &Slitra jako skladatele, jeho úcta k českému frázování dílka, k českému jazyku vůbec a ochota sklonit se před nároky básníka a přijmout absenci většího množství dlouhých slabik. Jeho pojetí hudby mu to dovolilo bez větších problémů. Swing byl králem. A Semafor prožíval konjunkturu.
Texty Jiřího Suchého řadím mezi nejlepší, jaké kdy v Čechách vznikly.
Dáme si "šprťáček". Hoďte do mailu čtyřverší (to bude náš zkušební chroust), v systému střídání veršů A,B,A,B, v nichž obecná expozice se bude střídat se specifickým dějem. Že rytmika textu bude zřetelným stavebním kamenem je nade vše jasné, stejně jako zpěvnost. Že se to hned nepovede? Berte to jako hru. Kdo si hraje, nezlobí.
Se svým současným parťákem, nesmírně komediálně obdarovanou Jitkou Molavcovou
Zdroj fotografií www.scena.cz