Poezie k hudbě III. Chvíle chvil - Josef Kainar
09.12.2009
Jaromír Komorous
Miniškola
Ta chvíle nastala v českém bigbítu v roce 1972. Skupina Flamengo vydává album Kuře v hodinkách a vysazuje tím na trůn muzikantského básnického lídra. Ten, nad jiné chápající potřeby Vladimíra Mišíka, se jmenoval Josef Kainar. Jeho znamenitý hudební feelling nespadl z nebe náhodou, hrál na koncertní úrovni klavír, kytaru a housle. Vycházel z jazzu a ten v něm vypěstoval smysl pro fajnové postupy.
Chvíle chvil, titulek a shodou okolností jedna z věcí, která se na albu nachází. Vše skvostně a nadčasově nasnímané, možná životní hráčská úroveň protagonistů, jež se u nich pak projevila v jiných sestavách, u některých vrcholné české účinkování, jež vyústilo k emigraci.
Kainara samotného vyučily trendy k existencialismu. Umělecký směr narozený v Německu, typická ironie, podávající si ruku s výsměchem. Zpěvnost básnické tvorby musel dostat do vínku. Hovorový, místy i vulgární jazyk, odpor ke konzervatismu taky. Podívejme se na pecku dodnes hranou, zde autorské dvojice hudba Jan Kubík, text Josef Kainar.
RÁM PŘÍ&SŤÍCH OBRAZŮ
Jsou
léta zatmění
jsou
roky prázdných dnů
Čas na rohu váhá
Čas lhůtu nám dává
Rám
příštích obrazů
Rám
ještě prázdných snů
Čas nad plátnem váhá
Čas lhůtu nám dává
Ještě dálka lhostejná je
Ještě nezní harfa z ráje
nám
Ještě nad sumerským chrámem
nenakreslí hvězda amen
nám
Nevylétly první včely
Ještě starý močál dělí
nás
Já tě hledám
Hledám cestu v bažinách
Nevadí mi stěny dešťů
Ať padám do hrobu
Nevadí že slepnu v mlhách
Já jenom jdu a jdu
O vodu se dělím s hady
Ve vlasech mívám sůl
Peklem jdu a eldorády
Moře jsem obeplul
Umřel jsem a narodil se
Z démantů křesal sen
Vybral jsem tuto báseň, chcete-li text, schválně. Je to jediný kousek z
Kuřete v hodinkách, u kterého si nejsem jistý, zda jeho inerpretace nebyla později překonána. Má to na svědomí skupina
CK VOCAL. V textu je cítit všechno, co Kainara dělá Kainarem. Neotřelost, neobyčejný smysl pro rytmus a výjimečná schopnost sáhnout do správného šuplíku se slovy.
Žádný básník na českém hřišti nemá větší zastoupení v I. muzikantské lize jako on. Spolupráce s Vladimírem Mišíkem byla dlouho nedočkavě očekávaná a jak je vidět i po létech, oprávněně. Ale skladatelský podíl do písničky přinášejí další, překvapivě i ti, u nichž je znám jejich vlastní textařský přínos. Zde si očividně podává ruku kvalita s kvalitou.
Svůj k svému, chce se říct. A nemusí se to vždy motat okolo bigbítu.
Karel Plíhal a folk.
Waldemar Matuška a jazz. Zde se světovým kapelníkem a skladatelem, jímž není nikdo jiný, než
Duke Ellington.
Já bych si rád najal dům, pamatujete? Nesmíme zapomenout na jiného rockového borce.
Michal Prokop s Framusem dávají Kainara taky rádi. Pozor!
Najdeme i Laďku Kozderkovou a Evu Olmerovou, pro mladší dvě nezapomenutelné persóny v řadách Semaforu. I
Nerez a zřejmě mnoho dalších.
Vždy je to hudba jako fík. Podívejte se na tu konstrukci. A,B,A,B,C,C. V prvním jednoslabičném verši dává prostor skladateli, aby svou myšlenku roztáhl do délky jakou si představuje. Nás ale budou zajímat ta obě béčka a jejich naprosto obsahová rozdílnost. A přece se to potom potká a přitom to je pořád hodně "vzdušné". Zkuste to. Zatím nejvíc o přemyšlení a čekání na nápad.
Legendární Flamengo v době Kuřete v hodinkách. Poznáváte je?
Zdroj fotografií www.muzikus.cz