Vždycky jsem tvrdil, že se těším na dobu, až bude jen psát a kytaru pověsí na hřebík.

Nestalo se a už nestane. Na druhou stranu bych přišel o leccos. Třeba o plné Václavské náměstí jak zpívá s ním. V ajfru, do jakého dostal klidně půl národa, mu člověk rád odpustil i ten bezvývojový kytarový doprovod. Právě proto se jeho písně dostaly k ohňům a do knajp. Uměl udělat písničku, co vyrazí dech. Vybral jsem jednu z nejznámějších i nejhezčích.

                                                     LÁSKO

                                            Pár zbytků pro krysy
                                            na misce od guláše
                                            milostné dopisy
                                            s partií mariáše
                                            před cestou dalekou
                                            zpocené boty zujem
                                            a potom pod dekou
                                            sníme když onanujem

                                            Lásko zavři se do pokoje
                                            lásko válka je holka moje
                                            s ní se miluji
                                            když noci si krátím
                                            lásko slunce máš na vějíři
                                            lásko dvě třešně na talíři
                                            ty ti daruji
                                            až jednou se vrátím

                                            Dvacet let necelých
                                            odznáček na baretu
                                            s úsměvem dospělých
                                            vytáhnem cigaretu
                                            v opasku u boku
                                            nabitou parabolu
                                            zpíváme do kroku
                                            pár metrů od bordelu

Atakdále. Vždyť to znáte. Krylova poetika je ukázkou toho, jak zcela nepoetické aspekty lidského života jdou vyjádřit veskrze lyricky. Boty zujem, onanujem na bednu pro vítěze.
Občas mě napadá, co by se dělo, kdyby nebylo těch milníků v našich životech. Když jej posloucháte a čtete, dojdete k tomu, že nic. Našel by téma vždy a všude. Nepochybuji.

Zkuste postavit lyrické čtyřverší za pomoci stavebních kamenů, o nichž jsem se zmínil. Napsat dva verše, když v jednom je řeč o milostných dopisech a v druhém jedním dechem o partii mariáše není zdaleka jednoduché, pokud verš má zůstat veršem a ne výpotkem před půlnocí. A ještě něco. Do militantní atmosféry posadit své humánní verše od jeho doby nikdo nedokázal. Tak se pokuste vy! A když to nevyjde? A co? Svět jsou většinou omyly. 

                            

_{Zdroj fotografií www.karelkryl.cz}