Máša Málková a Jiří Langmajer v pavučině lásky
26.11.2009
Jaromír Komorous
Divadlo
Divadelní hra jak šapitó vystavěné přes věky, v jehož středu stojí stožár, falus jakýsi.
K němu životně připoutaná femme fatale. Miluji, proklínám se jmenuje nová hra na půdě Violy a sepsal ji Tomáš Vondrovic. V kadeřích violkových Sapfó a její Alkaios, básnířka narozená na ostrově Lesbos, po půl tisíciletí předobraz Lesbie v obrovské poezii Gaia Valeria Catulla.
Zrající herectví Jiřího Langmajera, zde umocněné kouzelným přednesem Máši Málkové. Nestalo by se tak, nebýt nesmrtelných veršů Sapfó i Catully, tedy raného Řecka a na jeho troskách rozkvetlého Říma, veršů antických jak nic jiného, o lásce, jež překlenula letopočet. Herci ve svých dvojrolích přilnuli k textům snad bytostně, jakoby zrozeni v té době.
Tomáš Vondrovic, autor této překrásné inscenace, zmiňuje v programu filosofii jako druhou vlastnost lásky. Je třeba si říct, že polovina lidstva pro tělesnost k ní nikdy nestačí dojít a polovina druhá ji vnímá společně od začátku milostného vztahu. A světe, div se, bez rozdílu věkových kategorií. Jak jinak vysvětlit nadšení publika v celém spektru?
„Ten, kdo Vás dokáže rozesmát, umí i rozplakat“, říká na začátku Sapfó a jakoby chtěla říct, o čem to bude. Alkaios o kousek dál:
„ … mořská pěna představuje semeno, ronící se u tvých boků …“ a ještě dál:
„ … tyran bývá oblíben prostým lidem a trvá dlouho, než davu vše dojde …“. Vyhraněné vrcholky, ke kterým se upíná pohled hrdinů.
Máša Málková: Jsem moc ráda, že se v této inscenaci setkávám s tak nádhernými verši plnými
citu a opravdovosti, něhy a vášně, ale hlavně nesmrtelné lásky!
Sapfó to má snadné:
„Vychovala mě Afrodité a Erós.“ I Alkaios se s tím nějak popere. Catullus má od bohů dar k lyrice, Lesbie proplouvá životem a jeho vlnami nepotopitelnou šalupou se svým hříšným tělem na přídi. Ale co my? Oni měli squadru bohů. My s bídou jednoho. Ostrov Lesbos daleko a na Apeninskou botu dávno nejezdíme pro rozumy.
Jiří Langmajer: Kdybych mohl hrát třeba jenom ve Viole, tak by mi to vůbec nevadilo,
jenže mě to neuživí.
Má láska pohlaví? Sakra, že má! I když antická literatura ústy Sapfó o tom pochybuje, i když ve větách Alkaia cítíme nad tím pomyšlením posměch. V rozporu s tím celá antická společnost bezmezně uctívá falus a jeho kult a božskou deltu umí namalovat každý kluk. A co s tím? Nic. Nádhera antiky. Hra se nedá naštěstí převyprávět. To se musí vidět.
Tomáš Vonrovic: Miluji, proklínám
Divadlo Viola dne 18.11.2009, premiéra
Zdroj fotografií www.divadloviola.cz V titulce autor hry