NSK odvedl svůj standard. Je podle mého velmi slušný. Kdo se chce bavit, nepochybí.

Ale kapitánka podařeného večera se jmenuje Tereza Hrubanová. Elektrická kytara na krku, další s jinou barvou zvuku připravená na padánku, neuvěřitelně rychlé ruce, když ta levá létala po hmatníku s rozmyslem ostřílených rockových matadorů a tu pravou jsem ani nestačil sledovat. Zpěv od Ledové královny až k prostotě dítěte. Sympatické vystupování.
Vynikající basa. Sjíždí ji Láďa Machala a rovnocenné tóny přicházejí od bicích. A tam Kanaďan Daniel Charron. Rubiano. Partička s budoucností, pokud zůstane pohromadě.

Při zavřených očích připomíná Terezka vynalézavostí mága Jimiho Hendrixe a nakazí skvělou hudbou snad i hluchého. Cítil to setsakramentsky celý sál. Rozpumpovat, překvapit a zahřát hlasem. Jednoduchý přístup. Ale komu se podaří jej realizovat na písknutí?

Kde hledat základy jejich hudby? Možná už v blues. Určitě jedou ve funky a rocku. Cítil jsem tam esprit toho všeho. Voňavou konzistenci řečeného bychom dlouze mohli nazvat moderním rockovým stylem. Zkouším to jedním slovem. Jde to? Já jej neslyšel. Písně jsou skládankou nálad, přetavených do melodií a pocitů z nich. Sny o životě kontra náš opravdový, zde v dívčím pozitivním balení. Ale i ten dokáže být někdy sžíravý. Inu, v nádrži holt „natural“.

Že se jedná opravdu o rockový objev dokazuje možná maličkost. 27.11. Rubiano zahrálo v Hořovicích jako host Blues Bandu Luboše Andršta a dnes 4.12. v Děčíně je pozval na pódium Radim Hladík se svým Blue Effectem. Nemyslím si, že by čeští rockoví klasici vzali na pódium neználky. Obojí zákonitě už nestihnete, ale bude-li tato formace někde poblíž vašeho bydliště,  vyražte. Čeští matadoři jsou dostatečnou zárukou kvality. Hm, ňamňa. Závidím.

                            

_{Zdroj fotografií www.rubiano.eu}