Čím dostávají posluchače? Taky ničím novým. Elektrifikované kytary, akustické housle          a flétny, nezapomeňme na foukačku. Podpora bicích se u takových sestav přinejmenším očekává. Trumfem pro kapelu i posluchače je houslující zpěvák Zdeněk Jakubec. S málo vídaným a slýchaným feelingem v hlase a záviděníhodnou přizpůsobivostí šarži, kterou zrovna podává posluchačům do uší a sluší se říct, že i do dlaní. Kdo pamatuje Fraňkovy City, víceméně undergroundovou záležitost, „ulítlou“ současnou berounskou Pumpu s jejich „jižanským“ rockem, dá mi jistě zapravdu. Aby řeč nestála, tak tady folkrock.

Za mikrofonem ale není sám. Václav &Selmát od sólovky (taky Sifon) tomu dává rockový „ajfr“ a kapelník Jiří Toužimský z druhé strany lehkost občasného folkového sólisty s akustickou kytarou a foukačkou. Jmenuji dál. Jsou tu bratři Kovandové, Vít a Zbyněk. Jeden tlačí partu od basovky, druhý ji nadnáší příčnou flétnou. Za bicími taky kozák Luboš &Srubař. Sestava tedy úplná a snad i obvyklá. Co je tedy u téhle partičky výjimečné? Hlavně dynamika projevu a aranžerská zručnost každého jednoho. Akordické vícehlasy a špičková artikulace zpěváků. Až pětihlasý vokál. „Míra času“ je skladba, jež podtrhuje vše. Místy (díky přítomné, občas vedoucí flétně?) mi připomínaji Iana Andersona s Jethrem. Od balady k romanci a zpět. Hudebně neočekávejte jazzrock. Za ním se musí jinam.

Celý koncert naplní posluchače pohodou a díky nastavené textové hladině jej udrží v pozornosti hodné folku. Folku s rockovým spodkem, chcete-li. A to já můžu pořád.

                  

_{Zdroj fotografií www.naulici.cz; www.ultramarin.cz}