Dostal se mi do rukou kdysi překlad Michaela Žantovského z roku 1990 a nyní ten z letošního roku. Rozdíl? V druhém se mi zdá Michael Žantovský uvolněnější.

Mailer začíná s „vrozenou skromností“ Američana. S Jackem Kennedym spolu balili holky a své občanské hrdinství potvrzuje osobní účastí ve válečných zákopech. „Co pro vás můžeme udělat, boys?“, volají potentáti do válečných polí. A znechuceně krčí čelo, když přistává boeing na domácí půdu a z trupu vystupují smutně váleční invalidé. Klobouk a pryč.
Obracet na stránkách románu sebevraždu a její sexualitu si může dovolit jen pan spisovatel. Nebo plicní nevolnost srovnávat s depresí? Co takhle nához uspokojování libida režisérské jedničky za cenu hlavní ženské role ve snímku, po kterém za týden neštěkne ani pes? Morální chaos? Ano, ke konci románu zbude totiž jen místo na pláč za špinavou, znečistěnou krev celého světa. A co na to svět? Chrlí kolem sebe dál své nesmysly a jen na chvíli se zastaví se zježenou kůží, aby projevil svou spoluúčast nad svými, tak lehce rozeznatelnými hrůzami. Ale oklepat se a dál.

Nesmírně realistický pohled na prostředí i postavy děje, ale i psychedelické výpravy za hranice ... Dovolím si malý exkurs mezi velká jména americké literatury té doby. Zdá se, že psychedelické výlety a kumšt patřily k době. A k sobě! Když tohle vezmu v úvahu, pak jsou úlety za hranice reality života (probůh) pro ostřejší vidění vlastně ospraveditelné?
Je třeba říct, že Mailer měl čich na titulky. Prvním, s kterým se proslavil se jmenuje Nazí a mrtví. A co Duch děvky? Probíraný Americký sen? Píseň kata? Spisovatel dosáhl na Pullitzerovu cenu. Dvakrát! Můžeme uvažovat, zda za to může troufalá autorská otevřenost, vyhraněný autorský pohled na traumatické etapy života amerického člověka té doby, či obojí. Nebo otazník patří za vše, co se týká amerického způsobu života a svět jej tam chce vidět?

_{Norman Mailer: Americký sen
Vydalo nakladatelství Jota v roce 2009
Obálka www.jota.cz}