Ona a nevěra:

„Vyškrábej jí voči!“ radila zkušeně Eržika, když jsme se kvůli válečné poradě zavřely na hajzlících. Podívala jsem se na ni – došlo jí to. „No dobře, tim si nepomůžeš, ale aspoň srovnáš skóre.“
„Kéž by mi to stačilo. Ale není to pro mě právě typický způsob řešení, víš?“
„No a cos řekla jemu? Já bych mu ho - “ a to příslovečné fiknutí Eržika naznačila pohybem rukou.
„Že je nevyslovitelnej hňup! A peřinu jsem mu vystěhovala na gauč.“
„To už se před tebou celej třese!“
„Neposmívej se mi, jo?“
Někdo vešel. S vrznutím dveří na chvíli zesílily zvuky pracující fabriky. Ztichly jsme a počkaly, až dotyčné osoby vykonají potřebu. Kakofonii zvuků teď přehlušoval typicky ženský hovor: „Ty kalhoty jsou fakt suprový. Odkud je máš?“ - „Ušila jsem si je podle Burdy.“ - „Fakt? No bezva, půjčíš mi to číslo?“ - „No… já jsem si ho taky musela koupit.“ A pak už jen dva nevysychající vodopády. Temně hučí Niagára. To mají z toho, že honí prémie za nejlepší normy a nemají ani čas si odskočit.
Když znovu vrzly dveře, ukázalo se, že Eržika mezitím změnila pohled. „Hele, všichni mužský sou beztak stejný,“ konstatovala. „Jestli myslíš, že ti pomůže, když se jednoho zbavíš, tak to seš na omylu. Z hovna do lejna. Chlapi si prostě potřebujou vrznout - kdekoliv, kdykoliv, s kýmkoliv. To je marný.“
„A smutný. Vždycky jsem si myslela, že dva žijou spolu proto, že si rozumí a je jim spolu fajn. Tak to jsem asi byla naivní. No, teď se s tím potřebuju nějak vypořádat. Zatím se s ním nedokážu bavit. Za každou větou bych mu totiž nejradši přehodila přes hlavu pytel čerstvýho hnojiva. Ani nevím, jestli víc nenávidím jeho, tu jeho fuchtli nebo sebe.“
Eržika důležitě zdvihla prst. „Něco mám! Na odpuštění totiž existuje výbornej elixír!“
„Nasbírat za úplňku kozí pysk a smíchat ho se sušenejma netopýříma křídlama.“
„Ne. Voko za voko - a hlavně mi netvrď, že nevíš, s kým bys do tohohle kšeftu šla.“
Představivost mi v mžiku nabídla... Jako na povel jsem zrudla ve tvářích.
Eržika si to vysvětlila správně. „Aha. Takže víš?“ Ďábelsky se zachechtala, čarodějnice jedna.

On a nevěra:

Nevěra je zvláštní věc. Zvláštní v tom, že na jednu a tu samou věc může mít samotný člověk různý názor. Teda jako já.
„Ferrari, dýmka a žena se zásadně nepůjčujou,“ pronášel dost často Honza Hudeček ve chvílích, kdy potřeboval zdůraznit, že jako rozvedený má oproti nám ostatním prostě v něčem navíc.
„Ferrari a dýmku bych vážně nikomu nepůjčil,“ odpovídal jsem vždy vtipně, aniž bych si plně uvědomoval dopad, skutečný dopad toho tvrzení.
Tony po mně očividně neloudil sporťák, ba ani moji začouzenou fajfku. Tak bych se neměl tak ježit. Jenže jedna věc jsou kecy ve srandě a druhá... Měl jsem ho zabít.

Motto:
Lidské příběhy mohou leckdy připomínat oceán. Majestátní, nespoutaný, divoký i rozvážný ve své různorodosti.
 

<sup>Zdroj foto: www.protiklady.cz

Stránky autorky: http://literarnistrom.cz</sup>

^{Recenze:  (klikni)}