^{Četli jste první díl Zrození bohémky? Můžete zde: (klikni)}

 

21letá Milena si musí hledat také přivýdělek. Vídeňákům dává hodiny češtiny. O tom, že oplývá i pedagogickým talentem, svědčí jména jejích žáků. Jmenujme například Hermanna Brocha (1886 – 1951), modernistického rakouského esejistu a spisovatele, který později – stejně jako Milena – prosluje bojem proti fašismu. Na rozdíl od ní ale stačí utéct do Connecticutu v USA.

Svého charisma neváhá uplatnit ani ve Vídni a brzy naváže česko – německou jazykovou spolupráci hned s několika novinami. Zprvu si přivydělává překlady z němčiny do češtiny – a to zejména v prozaické rovině, brzy si troufne i na menší vlastní články. Jak se od ženy očekává, začíná u módy. Externě posílá články do ženských magazínů a její nepopiratelný talent jí brzy dovolí prorazit i s fejetony a dalšími menšími žánry. Mezi převážně mužskou žurnalistickou obcí si získá uznání a na seznam svých přátel může psát i takové kapacity, jakými byl Ferdinand Peroutka (1895 – 1978), zřejmě největší z novinářů české demokratické žurnalistiky.

Pro dnešních generaci si Jesenská zachová statut emancipované ženy, zdatné překladatelky a fejetonistické analytičky sudetoněmeckých vztahů. V osobním životě ale přílišné úspěchy nemá. Pollak raději než s ní ve věčných hádkách, vysedává v kavárně Herrenhof a debatuje o beletrii i poezii. Známí mu ne nadarmo přezdívají „Znalec Pollak“. Je to právě on kdo v počáteční fázi mimoděk zamotá hlavu Kafkovi i Mileně. Franzovo dílo manželce k překladu doporučí totiž právě on. Rozjede tím netušenou sérii dopisů, ve kterých se budou probírat s nadšením ještě děti našich dětí. Milena – stejně jako u ostatních literátů – neváhá, sedá ke stolu a Kafkovi, kterého si z Prahy vlastně ani nepamatuje, píše. Z pracovní korespondence o překladech se ale stává čím dál osobnější záležitost a Kafka, který od roku 1917 cestuje po světe v marné snaze vyléčit tuberkulózu, propadá zhoubnému citu ke vdané bohémce.

„Sex je daň za lásku,“ nechá se slyšet Kafka. Možná měl opakovat svůj životní postoj v takřka dennodenních dopisech Mileně stále častěji, nepropadala by tolik marným nadějím. Přestože Kafku můžeme spatřit ve veřejných domech Miláně i Paříži, zaujímá k tělesné lásce dost zvláštní vztah. Najdeme v něm špetku sebemrskačské touhy hraničící s nefalšovaným chtíčem, čirý cit i naprostý odpor k pradávnému aktu spojení se v živelném rituálu plození. Prvně se sami dva potkají ve Vídni. Co do intelektuální nóty k sobě perfektně pasují. Kafka, přestože je znám svými útěky ze zasnoubení, začíná pomýšlet na Jesenskou jako na možnou životní družku. Jenže ta, i přes veškeré neshody, Pollaka stále miluje a odmítá se s ním rozvést. Kafka je zhrzen. Přesto, snad v duchu lidového hesla, že naděje umírá poslední, nepřestává o ženu bojovat. Milena zatím překládá jeho Topiče do češtiny. Stane se tak první překladatelkou Kafky do našeho jazyka. Život by stejně jako dřív topila v morfiu, ale otcova laboratoř není v dosahu. Uchýlí se proto ke kokainu. Neštěstí marné lásky k Pollakovi a citová nestálost s Kafkou jí dovedou až k nejzazšímu činu – pokusí se o sebevraždu! Smrti na dosah naštěstí procitne a uvědomí si, že ztrátou života nic nevyřeší. Začíná poměrně úspěšně bojovat s kokainovou závislostí. Občasná drogová „uklouznutí“ jí ale provázejí až do roku 1938, kdy se od kokainu osvobodí úplně.

Přestože na účet bývalých snoubenek Kafka poznamenává do deníku, že „Ženit se, založit rodinu, přijmout děti… a dokonce je vést, to je nejzazší meta, jíž může člověk dosáhnout,“ s jemným dodatkem, že on sám této mety asi nikdy nedosáhne, Milena by pro něj byla tou pravou motivací. Setkají se podruhé, tentokrát v pohraničním Gmundu. Z počátečního porozumění vyprchá jiskra, když se ukáže, že dva protichůdné temperamenty se sice přitahují, ale dál již nemá cenu v jejich vztahu zacházet. &Spitá se o Kafkově milostném selhání, které Milena nepřenese přes srdce. Duší je stále tou nesvázatelnou bohémkou stavící milostný život na vysoké příčky priorit. Však si také mezi muži může vybírat. Kafku po selhání staví na druhou kolej a lze-li v jeho dřívější korespondenci mezi řádky číst jisté ponížení, způsobené snad malým sebevědomím, snad neodbytnou myšlenkou, že na ženu Milenina formátu nemůže on nikdy ani pomyslet, je v korespondenci novější již jasně znát vzájemné odcizení a Kafkovo citové zhrzení. Kafka ale nakonec svou lásku najde, byť jen na posledních osm měsíců života. Stane se jí Dora Diamantová (1898 – 1952), díky které i víme, že Franz rozhodně nebyl jen tím depresivním snivcem, ale hlavně vtipným a charismatickým společníkem, jehož fantazie nezná mezí a jediným problémem u něj zůstává podceňování se. Není se tedy čemu divit, že načas dokázal učarovat i Jesenské.

Kafka podlehne tubeře 3. června 1924. Jen o pár měsíců se nedožije Milenina rozvodu s Ernstem. Emancipovaná žena se stěhuje do Drážďan a roku 1925 se vrací zpět do Prahy. Stačí jí pár měsíců k tomu, aby byla opět hvězdou „salonů“ a špičkou české literární scény. A hlavně, potkává svého druhého manžela, architekta Jaromíra Krejcara (1895 – 1950).

_{Ikonka: kafka-franz.com}