Máme tu Nový rok
01.01.2010
Jaromír Komorous
Společnost
Batolí se tu od půlnoci. Zatím je heboučký, skoro bezbranný a vůbec si neuvědomuje, že přišel automaticky, protože ten loňský vysloužilec už toho měl plné zuby, předal veslo a odešel do análů. Zůstalo po něm dost. Zanechal čitelné stopy. I po mladém je najdem, klid.
Možná je dopoledne. Potencionální čtenář nemluví, protože ani nemůže, hlavu jako střep z noční oslavy. Ale spát se mu nechce. Odpoledne vynecháme. Proč sedět u monitoru, když spát je lepší vleže a dýchat vzduch snad promrzlé přírody stokrát prospěšnější. Ten večerní je dnes nejlepší. Odehrál všechny smeče za posledních 24 hodin a teď, vyspalý dorůžova a příjemně uondaný přisedne i k nám. Čtenář vnímavý, mající čas obracet slovo naruby, aby se dobral podstaty sdělení. Přilétne jak sýkorka k ptačímu zobu. A chutná mu.
Podívejme se zkratkovitě na ten uplynulý. Nebyl z těch lepších, přiznejme si. Nad vše vyčnívá celosvětová ekonomická krize. Že odezní? Jistě, ale o to víc mrzí přístup naší tehdejší vlády. Ignorance celosvětových signálů je donebevolající a slova o nešíření paniky zde neobstojí. Co si odnesl řadový občan? Totální nedůvěru v ony složky, jež nazýváme vládou a parlamentem. Pak je tu bezprecedentní odvolání této vlády uprostřed předsednictví EU a uprostřed našeho volebního období nejsilnější opoziční stranou. To samo o sobě jde ještě chápat jako demokratický krok, nikoliv už rozpačité trhání ramínek představitele této partaje a zděšení v očích, co to vlastně způsobilo. Minusové body na opačnou stranu. Jakoby rozum ustrnul u ponku a pluhu. Jakoby přestala platit základní funkce politiky, sloužit lidu. Letitý problém. Korunu všemu nasazuje pan prezident. V době, kdy celý svět přemýšlí, jak na tu hydru oteplování, on směle vydává knihy o tom, jak je všechno normální. Ale, co když má pravdu? Jako už mnohokrát? Kde bude svět hledat viníka? Ať už to dopadne jakkoliv, tipujme. Z klobouku leze stále stejné slovo. ČLOVĚK. To slovo už vylézá léta. My to pořád nevidíme? Těch velkých pecek pořád není dost. Heslovitě: Právnická fakulta na ZČU v Plzni. Opencard v Praze. MS v klasickém lyžování v Liberci. Dálnice D1 a její alternace. Chybějící miliardy v penzijní sféře a zdravotnictví. Ty samé ve školství. Mizející love ve výzkumných ústavech. A mohli bychom pokračovat do halelujá. Pořád na tu samou notu.
Že je lepší to dlabat? To si právě nemyslím. Proto vám do roku 2010 za celou redakci Rozhledny přeji všechno nejkrásnější co vás může potkat, hezké společné chvíle a neutuchající odvahu si všímat věcí obecných a reagovat na ně a neříkat si čecháčkovské: … co já, prokryndáčka. Cože? Nebát se a včas pusu svou otevírat! Miláčkové, hrr na něj! Na koho? Na nikoho. Na ten rok 2010, přece.
Zdroj fotografie www.myspace.com