Kapela na podzim oslavila třicítku. V jiných dresech, při takovém jubileu, vidíme pány v letech. Ovšem tady ani náhodou. Poprvé vystoupili jako třináctiletí na legendárních Pražských jazzových dnech. Vzápětí SNB a pusté ticho. Účastnili se pak soukromých undergroundových akcí. Nezahrát si na oficiálním pódiu je sice na budku, ale vyklubali se.
Filip Topol stačí nakrmit kapelu texty bohatě. Nezapomínejme, má to v rodu. Bratr Jáchym kapelu zásobil v začátcích. Pak už si stačili. Dle mého, občas utečou k svébytnému punku.


Filip Topol má nadání nahodit text oscilující od velké plochy, kde se odvypráví příběh až prozaicky, k svérázné zkratce, kde se s ní vypořádá až heslovitě. A tady se kapela nejvíc projevuje jako punkerská. Licenci pro toto konstatování od nich, jářku, nemám!

Kromě zásobování vojáků hudbou i texty, psaním knih až po projekt se symfonickým tělesem, natočil Filip Topol čtyři filmy. V roce 1994 hlavní roli v dnes už kultovním filmu Žiletky. Tu slavnou píseň budete jistě všichni znát, patří do zlatého fondu českého rocku.

Zpozorněte u druhé sloky naší ukázky. Anglická fráze dávno v Česku zdomácnělá, k tomu česká jakoby odpověď a dvouverší konstatující lásku v ryzí podobě. Neříkejte, že s podobnými verši zůstane Topol osamocen! Jestli máte kousek lyriky v sobě, musí to prýštit samo. Pochvala před nastoupenou jednotkou může být vaše.

                                      
                                                                        <sub>kapela Psí vojáci

Zdroj fotografií www.hudebniskupiny.cz</sub>