Roku 1382 byla v Praze založena pod ochranou samotného krále Václava IV. společnost OBRUČ neboli BRATRSTVO BOŽÍHO TĚLA ( ve znamení měla symboly obruče s kladivem visícím uprostřed ). V Čechách je považována dodnes za první doložené tajné společenství. Součástí života v tomto bratrstvu byly i neveřejné rituály, spekuluje se i o možné návaznosti na řád templářů. Velkým příznivcem byl již zmiňovaný Václav IV., členy byli přední zámožní měšťané ( i samotný stavitel Petr Parléř ) a jejich cílem bylo mimo jiné vystavět v centru Dobytčího trhu ( dnešní Karlovo náměstí) pražskou kapli Božího těla a Krve Kristovy. Vznikla tak překrásná dominanta gotického Nového Města, tvořící i geometrický střed tehdejších kostelů. Kaple byla roku 1416 vysvěcena a i přes odpor Vatikánu v ní český panovník povolil tzv. podobojí, přijímat krev i tělo Kristovo. Kaple se tak stala centrem reformačních kázání, v 17. století byla i útočištěm pro prchající kalvinisty z okolních zemí, zejména z Německa.

Vidím to jako ve snu. Mrazí mě. Co z naší kaple zbylo? A bezbožní psi svou hru dovádějí až do konce. Nenechají nic náhodě, navždy má být zapomenuto. I rozvaliny jim překážejí. Odvážejí je, kámen po kameni. Naslouchám jejich smíchu, jak divoce dovádějí při popěvku! Kam vše vezou? Na stavbu jakéhosi mostu, beze jména, prach jsi a v prach se obrátíš!

Kaple Božího těla byla v roce 1784 úplně zničena. Nejdříve podpálena a potom vše, co z ní zůstalo, muselo zmizet. Údajně však bylo jejích kamenných kvádrů použito k výstavbě a opravám staveb v samotné Praze. A tak nám kus toho skvostu přeci jenom zůstalo. Vypráví se, že i na Karlově mostě byly při opravě tyto kameny použity. Zůstaly tedy s námi, nepoznány, na věky.